Dopis našeho bratra v Kristu Štěpána, mladého věřícího Pravoslavné církevní obce v Brně, metropolitovi naší církve
Jeho Blaženosti Rastislavovi
Arcibiskupovi prešovskému a Metropolitovi
českých zemí a Slovenska
Drahý vladyko, požehnejte!
Obracím se na Vás s prosbou o pomoc a s nadějí, že zjednáte pořádek v už skoro rok trvajícím sporu mezi vladykou Izaiášem a brněnskou farností při chrámu svatého Václava, vedenou otci Jozefem Fejsakem a Markem Malíkem.
Nevím, čeho se vladyka Izaiáš pokouší dosáhnout, ale na cestě za svým cílem se neohlíží na otce Jozefa, na věřící brněnské farnosti, ani na dobré mravy. Neprojevuje žádnou snahu o urovnání sporu domluvou, přehlíží naše zprávy a odvolání a jedná autoritářsky a zcela bezohledně. Jeho hlavním argumentem je moc, již mu uděluje biskupská hodnost.
Otec Jozef byl vladykou Izaiášem nařčen ze snahy převést brněnskou farnost pod pražskou eparchii. Toto obvinění je lživé a naprosto nesmyslné. Navíc otec Jozef nedostal příležitost hájit se před řádným soudem. Následně byli otcové Jozef a Marek vypovězeni pro nadbytečnost a posléze nechal vladyka Izaiáš na svatováclavském chrámu vyměnit zámky a zrušil bohoslužby do odvolání. Jaká to tedy byla nadbytečnost, když v Brně po výpovědi otců Jozefa a Marka nebylo kněze, který by sloužil bohoslužby?
Situace se dále vyvíjela a nyní brněnský chrám dnem i nocí střeží desítičlenná ochranka a na brance před chrámem se objevil zámek. Nemá snad církev každého věřícího přijmout s otevřenou náručí? Místo toho současné vedení brněnské farnosti staví věřícím do cesty snad každou překážku, jakou si jen lze vymyslet. Co si má nebohý věřící myslet o církvi, jež svůj chrám střeží jako nějakou pevnost?
Po celý můj život vedl otec Jozef brněnskou farnost řádně a zodpovědně a neposkytl mi jediný důvod k pochybnosti o jeho úmyslech. Vždy byl na mě milý a byl mi dobrým duchovním rádcem, má moji plnou důvěru a já ho mám rád jako vlastního otce. Proto si přeji, aby byl otec Jozef i nadále duchovním správcem brněnské farnosti.
Otce Rafaele znám jen z krátkých setkání před chrámem a působí na mě velmi nepříjemně. Chová se panovačně a slovně otce Jozefa napadá; nevzbuzuje ve mně ani respekt, ani důvěru. Jak bych mohl chodit na bohoslužby ke knězi, kterému nemohu důvěřovat?
A proto se spolu s ostatními brněnskými věřícími účastním bohoslužeb, které otec Jozef slouží pod širým nebem, někdy u kříže před chrámem a někdy na silnici před brankou (podle toho, zda-li je branka právě odemčená). Je zima a některé dny mrzne, sněží nebo fouká studený vítr. Otec Rafael mezitím slouží souběžnou bohoslužbu v téměř prázdném chrámu. Většina brněnských věřících stojí za svým pastýřem i přes všechno nepohodlí, které to obnáší.
Předpokládám, že nejste o situaci v Brně dostatečně informován a že nevíte, jaké se otcům Jozefovi a Markovi a s nimi celé brněnské farnosti děje příkoří. A doufám, že jako náš starostlivý pastýř celou situaci prošetříte a najdete řešení, které zohlední náš hlas a naše přání, abychom mohli dále v klidu a míru oslavovat Boha.
S pokorným pozdravem a s prosbou o Vaše arcipastýřské požehnání
Štěpán Vojtěch Škaroupka
Jana Ivona Škaroupková
