Svatý Nektários Eginský
Velký duchovní Pastýř a
dokonalý vzor křesťanských ctností
Když se svatého otce Nektária ptali na to, co je to ctnost, odpověděl, že „ctnost je naplnění Božího zákona a sjednocení s ním“[1]. Ctnost je podle svatého Nektária „plodem naděje v Bohu“. „Skrze trpělivost se duchovní pastýř může projevit vyšší nade všechna pokušení a zármutky, a bezpečně pak dostihnout vytouženého cíle.“[2]
Není pochyb o tom, že svatý Nektários byl hlubokým znalcem svatootcovské literatury a duchovní asketické tradice Pravoslavné církve. Ve svém díle Poznej sám sebe (Το γνώθι σαυτόν) světec napsal: „Zkoušky a utrpení přicházejí z nutnosti kvůli lidské nedokonalosti, přinášejí však vysoké a nedocenitelné služby těm, kteří je snášejí.“ Nejvyšším přínosem v duchovním životě je nicméně vědomí blízkosti Boží přítomnosti v srdci člověka. Také proto mohl svatý Nektários říci: „Srdce se raduje, neboť obdrželo od Boha tajemnou zprávu, že si ho Bůh zamiloval.“[3]
Rovněž dodával, že „význam a vysokost každého pastýře se rozpoznává podle jeho duchovního stádce“[4]. Podle slov svatého Athanásia Velikého „nežije duchovní pastýř pro sebe, nýbrž pro své věřící“[5]. Duchovní otec získává poznání o všem, neboť má mysl Kristovu (viz 1 Kor 2,16). Má poznání pravdy, neboť přijal Ducha poznání[6].
Svatí Otcové učí, že pastýř přináší „božské slovo“ jako nějaký pokrm a lék pro duše věřících, a proto by měl být didaktický jak skrze svá díla, tak i slova“.
Také podle svatého Jana Zlatoústého je podstata pastýře ve vedení druhých:
„Duchovní pastýř by měl neustále druhé vyučovat, aby utvrdil ve víře ty, kteří uvěřili, aby k víře přivedl ty, kteří nevěří, aby nasměroval ke ctnostem své stádce věřících, aby vedl ostatní k dokonalosti, aby napravil ty, kteří jsou v odporu, aby napomínal a káral ty, kteří vybočili z pravé cesty.“[7]
Jak je dobře známo, svatí o sobě vzájemně podávají hodnověrná svědectví. Svatý Amfilochios Patmosský (1889–1970), nedávno kanonizovaný světec Pravoslavné církve, jenž byl učedníkem svatého Nektária, nám zanechal svědectví o Boží bázni velkého eginského divotvůrce: „Pozoroval jsem ho, jak slouží, a povšiml jsem si při tom jeho hluboké víry, zbožnosti a Boží bázně, která v něm přebývala.“[8]
Jak je dobře známo z jeho biografie, v době, kdy ještě působil jako Ředitel Církevní školy Bratří Rizariových, chodíval se sv. Nektários každý večer modlit ven, ať už bylo jakékoli počasí. Vyšel z budovy církevní školy, poklekl na poklidném místě v místní zahradě a modlil se.
Étos tohoto pastýře byl čistě asketický!
Asketický rozměr mělo rovněž jeho působení a dílo pedagogické na Rizarijské církevní škole v Athénách. Místní studenti si ho vážili, ctili a nade vše obdivovali, „když namísto trestu, který vpravdě zasloužili, nakládal břemeno modlitby a půstu na sebe sama“[9]. Zde je nade vše patrné, že zásadní a účinná metoda ke zlepšení stavu studentů je askeze a posvěcení samotného pedagoga.
Svatý Nektários učil, že „sebezapření ničí pouta sebelásky a osvobozuje lásku z vězení, v němž se do té doby nacházela“[10]. S láskou je úzce spojen soucit, o němž svatý Nektários učil, že „je pohybem duše vedoucí k léčbě těch, kteří trpí“[11]. „Člověk soucitný pak běží všude tam, kam ho volá pláč trpícího lidstva.“[12] Jedno z jeho duchovních dětí o něm pravilo, že „jeho soucit a milosrdenství překračovaly všechny myslitelné meze“[13].
Svatý Nektários dobře věděl, že „vášně duše a zranění srdce lze vyléčit pouze Boží silou a božským milosrdenstvím“[14].
Při své jediné návštěvě Svaté Hory Athos v roce 1898, po níž celý svůj předešlý život toužil, navštívil jednou místo s přestárlými mnichy v Monastýru Simonopetra. Tam uviděl na lůžku jednoho ležícího starce, se kterým krátce promluvil. Svatý Nektários si povšiml, že z jeho úst vychází libá vůně. Když později přistoupil ke zdejšímu igumenovi, řekl o místních starcích: „Starejte se o ně dobře, protože to jsou velké poklady, chraňte je jako oko v hlavě.“[15]
Jeho duchovní pouto se starcem Danielem Katunakiotským je všeobecně známé. Ctihodný starec Daniel pravil, že „sestrou filosofie je trpělivost“. Když se starce Daniela ptali na svatého pentapolského metropolitu, odpověděl takto: „Pravý, ryzí a Kristu podobný pastýř.“[16]
Když svatý Nektários zakládal Monastýr sv. Trojice na Egině, žádal právě svatohorského starce Daniela o slovo útěchy pro společenství panen, mnišek v monastýru, které duchovně vedl.
Ctihodný starec Daniel Katunakiotský (1846–1929)
Svatý Nektários dokázal také všem odpustit, a to bylo jednou z jeho nejvyšších ctností. Dokázal odpustit všem svým nepřátelům bez rozdílu.
Jak o něm svědčila jedna z jeho mnišek: „Z jeho úst nikdy nevyšel žádný žert. Svatý Nektários v sobě spojoval přísnost a vážnost spolu s dobrotivostí a dobrosrdečností.“[17]
Citace a užitečné odkazy:
[1] ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η ποιμαντική Θεολογία του Αγίου Νεκταρίου Πενταπόλεως. Πράξη και Θεωρία. Αθήνα 2014, s. 46.
[2] Tamtéž, s. 62.
[3] Tamtéž, s. 63.
[4] Tamtéž, s. 46.
[5] Tamtéž, s. 89.
[6] ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η ποιμαντική Θεολογία του Αγίου Νεκταρίου Πενταπόλεως. Πράξη και Θεωρία. Αθήνα 2014, s. 80.
[7] Tamtéž, s. 90.
[8] Tamtéž, s. 98-99.
[9] ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η ποιμαντική Θεολογία του Αγίου Νεκταρίου Πενταπόλεως. Πράξη και Θεωρία. Αθήνα 2014, s. 59.
[10] Tamtéž, s. 61.
[11] Tamtéž, s. 71.
[12] Tamtéž, s. 71.
[13] Tamtéž, s. 75.
[14] Tamtéž, s. 74.
[15] Tamtéž, s. 56.
[16] Tamtéž, s. 56.
[17] ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η ποιμαντική Θεολογία του Αγίου Νεκταρίου Πενταπόλεως. Πράξη και Θεωρία. Αθήνα 2014, s. 64.
