Zamyšlení o odvaze a víře vojína Jevgenije Rodionova
David Sýkora
Poprvé jsem slyšel o „Vojínu Rodionovi“ při zasedání Redakční rady našeho brněnského pravoslavného časopisu Dobrý pastýř, kde moji kolegové, čerpající ze zahraničních zdrojů, zmínili zprávu o hrdinském činu tohoto muže.
„Žeňa (Jevgenij Rodionov) odmítl sundat křížek, vzdát se víry a zachránit si svůj vlastní život.“
Právě toto byla první krátká informace, která se mi tehdy vryla do paměti.
Jaký však byl příběh tohoto muže?
Po mnoha týdnech útrap strávených v čečenském zajetí, do nějž upadl nemorální lstí a kde snášel obrovská utrpení, se Jevgenij zachoval statečně, jako pravý voják a pravý křesťan.
Nepolevil ve víře a naději a pokusil se o útěk.
Jevgenij Rodionov zůstal věrný. Věrný Pravoslaví, které nepřipouští malomyslnost, a věrný i vojenské přísaze, která ho nabádá k pokusu o útěk.
Ten se mu však nezdařil, takže Žeňa a jeho spolubojovníci byli dopadeni, načež následoval další trest. Další mučení, bolest a opakující se nabídka.
„Sejmi křížek, přijmi islám, bojuj s námi proti svým. Tím si zachráníš svůj život.“
Když byla pronesena tato nabídka, čečenští povstalci zastřelili přímo před očima Jevgenije dva jeho druhy.
Hrůzná nabídka pokračovala. „Sejmi křížek! Ty dva jsme zastřelili, rychlá smrt, pokud teď odmítneš, uříznu ti pomalu tvou hlavu.“
Jevgenij hrdě odpověděl: „Kříž nesundám.“
Když to jeho věznitelé slyšeli, uřízli mu pilou hlavu.
Vydržel v Kristu až do konce.
Nezradil ani vojenskou přísahu ani svou víru.
Paralelně s tímto silným a lidsky dojemným příběhem, příběhem novodobého mučedníka, pravého křesťanského vojáka, který se v historii již několikrát opakoval, se odvíjí ještě jeden, také neobyčejný příběh výjimečné a silné ženy – Jevgenijovy matky.
Ta se nesmířila s informací, že její syn je nezvěstný, a sama se vydala na Kavkaz jej hledat. Musela se zadlužit, aby mohla pátrání po svém synu uskutečnit, takže do této cesty vložila vše: peníze, naději na nalezení svého syna, víru v to, že jej vykoupí ze zajetí, i odvahu zjistit pravdu o osudu svého dítěte.
Cesta nebyla snadná. Také matka vojína Rodionova zažívala na Kavkaze násilí, strach a neustálou nejistotu z toho, co přinese zítřek.
Měla však neskutečnou víru ve svůj cíl a snad i smysl pro povinnost, který ji velel vydržet až do konce.
Ljubov Vasiljevna, matka vojína Jevgenije
Tajně věřila v lepší budoucnost, stejně jako její syn. Ten vždy věřil, že jednou bude lépe. Jeho máma často vzpomínala na to, jak se s ním, jako s malým, přestěhovala za novou prací, kde měla strach z nového, z neznámého.
Povzdechla si tehdy: „Synku, jak to tady přežijeme?“
A malý Žeňa ihned odpověděl.
„Mami, sem jsme nepřijeli přežívat, tady budeme žít!“
Ljubov Vasiljevna už tenkrát čerpala sílu z chlapce, který miloval psy a byl vždy veselý.
Stejně tak vzpomíná i na jednu historku z doby, kdy musel Žeňa narukovat. Ne každý se na vojnu těšil. Nikomu se nechce od mámy, ale Jevgenij se tenkrát vrátil s radostnou tváří:
„Mámo, budu pohraničník!“ hrdě hlásil. Tolik se těšil na budoucnost.
Snad právě z těchto vzpomínek čerpala Ljubov Vasiljevna sílu a odhodlání jít vstříc osudu a pokusit se o záchranu svého syna.
Skoro se jí to podařilo. Za peníze získávala informace, které ji přibližovaly k Žeňovi. V den jeho 19. narozenin byla vcelku blízko. Jen pár kilometrů od místa, kde byl držen v zajetí. Tyto narozeniny však byly Žeňovi poslední. V den svých narozenin přišel o hlavu, a přijal tak mučednickou korunu.
Jeho mámu tajně a za peníze přivezli v noci k místu, kde byl její syn pochován. Musela rozhrabat hlínu a podle nátělního křížku, který Žeňa nosil, symbolu jeho víry, důvodu jeho smrti a také znamení jeho vítězství… svého syna poznala.
Vzala jeho ostatky a odvezla je zpět do Ruska.
Dnes Ljubov Vasiljevna Rodionová žije vyrovnaným životem. Nikdo by na první pohled v této ženě nehledal takový dramatický osud, ani tolik odvahy a síly. Ona nepřijala svůj osud nijak odevzdaně, naopak, přijala ho smířeně. Ne s beznadějí, ale s vírou. Jako matka byla ochotna obětovat za záchranu svého syna vše. To se jí ale nepodařilo. Stejně jako před tím Žeňův útěk.
Ljubov Vasiljevna však žije svůj život dál. Přijímá návštěvy, dopisuje si s přáteli. Hovoří o svém synu, jako by žil ve vzdáleném městě. Občas je vidět, jak ji potěší návštěva pohraničníků anebo motorkářů z klubu „NV“, kteří jsou s ní neustále ve spojení. Občas dá přednost klidu a s poděkováním odmítne pozvání do Srbska, kde je její syn ctěn jako svatý již dlouho a kde jeho tvář zdobí stěny pravoslavného chrámu.
Příběh jejího syna a jí samotné je vzorem pro mnohé po celém světě.
Dokonce i v USA je od roku 2011 jméno novomučedníka Jevgenije Rodionova oficiálně uváděno mezi jmény svatých, které používají vojenští kaplani amerických ozbrojených sil při svých bohoslužbách.
Příběh vojína Jevgenije zasáhl i našeho bratra Martina, pokřtěného v místním pravoslavném chrámu svatého Václava v Brně, který namaloval svoji první ikonu v životě a za svou předlohu si vybral právě vojína Jevgenije (viz níže).
Vojín Jevgenij, 19ti letý mladý muž, který přesto, že nepocházel z rodiny se silným křesťanským vlivem a poznal běžný světský život, je skvělým příkladem toho, že víra je všudypřítomná a stále živá v srdcích těch, kterých se dotkne tak, jak jen Bůh sám chce.
Pokud ji neztratíme, bude nám vždy dávat sílu a dovede nás k vítězství…
Pro PCO v Brně připravil br. David Sýkora.
Doslov:
Jevgenij Aleksandrovič Rodionov (23. května 1977 – 23. května 1996) byl ruský voják, který byl zajat čečenskými povstalci za války v Čečensku a později popraven v zajetí. V Rusku získal velký obdiv za okolnosti své smrti, protože jeho poprava vyplynula z jeho odmítnutí konvertovat k islámu. Navzdory rozšířené popularitě a úctě mezi lidmi nebyl ještě vojín Jevgenij Ruskou pravoslavnou církví oficiálně kanonizován jako nový mučedník, snad i kvůli nedostatku důkazů o jeho smrti. Postupně však rok co rok přibývá zastánců jeho kanonizace, přibývá věřících, kteří v něm rozpoznali svatost, ale i další charakterové vlastnosti, kterými se vyznačují naši svatí. I díky těmto neformálním a spontánním projevům lidské úcty se v mnoha místních pravoslavných církvích a jejích chrámech objevují ikony tohoto vojína, ať už v Rusku, tak v Moldávii, ale i na Ukrajině, v Srbsku či v Řecku.
MD
Užitečné odkazy:
Další ikony zobrazující chrabrého vojína Jevgenije:
Dokumentární filmy o matce vojína Jevgenije:
