Svatý Nikolaj Velimirovič
Kdo může napravit tento svět?
Svět může napravit pouze ten, který dokáže napravit sám sebe.
Zdroj: Pemptousia.gr
Cožpak, dítě, nevíš, že Bůh zachraňuje člověka zdarma? Jistě, naše úsilí naznačuje dobrou vůli člověka, ale samo od sebe nemůže žádné úsilí vysvobodit člověka z vášní. Nicméně proto, abychom se naučili, jak máme skládat naději v Boha, a nikoli v naše zápasy a námahu, dovoluje Bůh, abychom ani poté, co vynaložíme nějaké úsilí, nebyli zcela ochráněni od nějakého zla. A tak spolu s konáním našeho úsilí říkejme, že pokud Bůh člověka neochrání, jeho skutky se promění ve vítr a odletí do prázdna…
Zdroj: Pemptousia.gr
V jednom ze svých dopisů věřícím starec Paisij napsal podrobnosti o tom, jak se mu kdysi zjevila svatá Euthýmie Všechvalná.
„Během svého života nebudu schopen nikdy plně splatit svou velkou vděčnost svaté Euthýmii, o níž jsem do té doby nevěděl, a ačkoli jsem si to nijak nezasloužil, ona mi jednoho dne projevila svoji velkou poctu.“
Starec nám pak s velkou pokorou vysvětlil, že sv. Euthýmie se mu osobně zjevila, jak sám pravil: „nikoli proto, že si to zasloužím, ale proto, že jsem se tehdy zabýval tématem týkajícím se stavem Církve obecně a ze dvou dalších důvodů“.
V této souvislosti pak ještě starec dodal k tématu a osobnosti této světice:
„To, co na mne činí největší dojem, představuje skutečnost, jak moc tato droboučká a fyzicky slabá (světice) vydržela. Řekl bys, že to byla jen malá „kapka“ (droboučké lidské stvoření).“Pokračovat ve čtení →
Video ze setkání starce Paisije s poutníky na Svaté Hoře Athos:
http://pravoslavbrno.cz/?s=40+zastaven%C3%AD
Další zveřejněné příspěvky na téma starce Paisije v rámci PCO Brno:
Lidé nevědí, jak někoho anebo něco ocenit. A proto nás musí ocenit ten, jenž vyhlašuje zápasy, ten, jenž rozdává ceny, ten, jenž koordinuje zápas, ten, jenž usměrňuje protivníky, ten, jenž jednotlivé atlety korunuje (věncem) vítězství, a konečně ten, jenž odměňuje vítěze slávou.
Zdroj: Pemptousia.gr
„Činím pokání, ale stydím se vyznat své hříchy. Je jich tolik, že se stydím je vyslovit před zpovědníkem.“ Pocit studu musí být, ale před tím, než se dopustíme hříchu, ne poté. Hanbu musíme cítit kvůli tomu, že jsme učinili nějaký hřích, ne se stydět za to, že se vyznáme ze zla, které se stalo.
Pokání (řec. μετάνοια) znamená vyznání hříchů, něco jako „vykoupení“. Nestyď se vyznat své hříchy. Jednou nastane odhalení všech tvých hříchů. Buď je tedy vyznáme sami, před nějakou osobou, před duchovníkem, nebo je odhalí sám Bůh v onen Den (soudu) přede všemi anděly a lidmi.
Pokud nepropásneme příležitost a odsoudíme včas sami sebe prostřednictvím pokání, poté budou smazány i všechny naše hříchy a my budeme osvobozeni.
Zdroj:
https://elderephraimarizona.blogspot.com/2018/06/blog-post_26.html
Obrácení nás všech směrem ke Kristu představuje podanou záchrannou ruku spásy, doslova „záchranné stéblo“, kterého se můžeme přidržet.
Zůstává nám jen jediná naděje, jestliže chceme zachránit sami sebe a naši vlast před nebezpečími.
Je jím pokání.
Zdroj: Pemptousia.gr
Svatí Otcové byli Bohem osvíceni a zanechali nám tyto dvě modlitby.
Tři plus tři slova: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“ a dvě plus dvě slova: „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás“.
Není třeba, abychom přečetli celé encyklopedie nebo mnoho knih. Těmito dvěma modlitbami se my křesťané můžeme zachránit. Mniši, kteří nemají takové starosti jako lidé ve světě, se modlí hodně a dosahují vysoké dokonalosti. Velmi jim v tom pomáhá naše Panagie.
Je to, jako kdyby promlouvali Kristu do ucha, protože jsou oddáni modlitbě, což je také jejich hlavním úkolem. A každý, kdo má dar modlitby ve svém srdci, když poté umírá, (posmrtné) celnice se ho nedotýkají. A po své smrti přechází přímo až k našemu Kristu.
Na jeho cestě už neexistují žádné překážky, protože jméno Kristovo má velkou moc.
Neboť Bůh je oheň.
Zdroj: Ichtys a Agiosgeorgiosavras blog