Africký král z Pobřeží slonoviny přijal pravoslavný křest na Svaté Hoře Athos

„Král je zrozen v Kristu, ať žije král!“

Svatá pravoslavná církev „zrodila“ k novému životu v Kristu dalšího věřícího.

A ne lecjakého.

V přístavu na Svaté Hoře Athos, řecky zvaném „Arsanas“, který náleží řeckému pravoslavnému Monastýru Kutlumusiou, byl nedaleko věže Kaliagra ve vodách Egejského moře pokřtěn africký král z Pobřeží slonoviny.

Za své křestní jméno si král zvolil jméno „David“.

Král David si přál a přicestoval úmyslně až na Svatou Horu do Řecka, aby zde byl pokřtěn svatohorskými mnichy, což se také naplnilo.Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij na téma Božího osvícení

Jaké předpoklady musí člověk splňovat,
aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý?

Svatý starec Paisij Svatohorec

Jednou se starce Paisije zeptali, jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý.

A starec jim odpověděl:

Odhodlaného ducha, pokoru, filótimo (souhrn ctností počínaje čestností), vznešenost a obětavost.

Člověk není ve svém životě užitečný, jestliže mu schází milost Ducha Svatého.

Duch svatý je Světlo, božské Světlo. V tom spočívá veškerá pravda. Pokud někdo nevidí, může narazit do skla, spadnout z nějakého útesu, do jámy anebo do nečistot. Nevidí, kam jde, protože mu schází Světlo.

Když ale přece jen trochu vidí, více se člověk vyhýbá všem těmto nebezpečím a chodí na své cestě s větší jistotou. A aby přišlo Světlo, je třeba chtění, to znamená, že musíš chtít, abys vyšel z temnoty. A pokud lidé vidí, byť jen matně, ani tehdy neupadnou, a Bůh se nebude zlobit. Pokud je ustaraný nějaký pozemský otec, když vidí, jak jeho děti upadají do bláta, trní a příkopu, natož pak Bůh!

Všechno špatné, co se ve světě děje, je způsobeno tím, že schází Boží osvícení. A když schází Boží osvícení, člověk se nachází ve tmě.

Pak jeden říká „pojďme tudy“, ale druhý praví „ne, já to vím lépe, pojďme tudy“, jeden zkrátka řekne „tudy“, jiný zase „jinudy“…Pokračovat ve čtení →

Proč nemáme odsuzovat druhé, ale sebe?

Pán a náš Spasitel nám dal jen jedno, avšak hlavní přikázání vůči našim bližním:

„Milovat každého“

Skutečný křesťan je ten, který léčí sám sebe, v tom také spočívá skutečná „psychoterapie“ dle pravoslavného učení, teorie a praxe. Léčí zejména své vášně, které pomocí Boží blahodati proměňuje a dává jim správný směr a působení.

Nikdo nemůže sám sebe nazvat pravoslavným křesťanem, dokonalým následovníkem Krista, když se domnívá, že je to pouze on, jemuž je do rukou svěřena péče o jeho vlastní spásu; když si myslí, že existuje pouze on, a nemyslí naopak na svého bližního, na to, jak by mu pomohl v jeho nouzi, jak by ho osvítil, pokud se jeho bratr anebo bližní nachází v klamu, je-li zajat nějakou vášní a uchvácen hříchem…

A co k tomu říkají svatí a ctihodní Otcové?

Ctihodný Ava Justin Čelijský

„My sloužíme svému bližnímu jen tehdy, když mu pomůžeme, aby v sobě rozvinul to, co je boží a dobré. Správně a dokonale sloužíš svému bratru a sestře jen tehdy, když je vyučuješ pravé víře, pravé evangelní lásce, skrze svou dobrotu, každým dobrým skutkem, který učiníš. To je ta pravá služba bratřím a sestrám.“

Jeromonach Serafim (Rose)

„Nekritizujte a nesuďte ty, kteří vás obklopují; dívejte se na lidi jako na anděly, ospravedlňujte jejich chyby a slabosti, a sebe samého odsuzujte jako nejhoršího hříšníka. Ze všeho, co je nám třeba činit v duchovním životě, má toto nejvyšší přednost.“

Poučení bohonosných starců o pokušeních v našem životě

Ctihodný starec Josif Hesychasta

Pokušení jsou lékem pro naši duši, jsou doslova léčivými bylinami, které uzdravují naše zjevné vášně, ale i neviditelná zranění.

Měj proto trpělivost, abys získal všemi možnými způsoby (nebeskou) odměnu a odpočinutí a radost v nebeském Království.

Neboť přichází noc, noc smrti, kdy již nebude nikdo smět pracovat (na své spáse). A proto spěchej. Času je málo.

Zdroj: Orthodoxia online, Peptousia.gr

Přednáška o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji

Třetí a poslední z řady paschálních přednášek

Brno, (20.5.) 3.6.2018

Tradičně v neděli podvečer, avšak zcela mimořádně přímo na svátek sv. císaře Konstantina Velikého (+337) a jeho matky císařovny Heleny (+327), jsme se znovu shromáždili v prostorách naší farnosti na Úvoze, abychom se společně ponořili do dalšího posvátného tématu naší víry a podali přítomným posluchačům základní údaje o jednom z největších poutních míst svatého Pravoslaví na světě: a sice o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji.

Právě svatá císařovna Helena totiž vybudovala již počátkem 4. století první kapli ke cti Přesvaté Bohorodice na místě, kde již koncem 3. století působili ctihodní poustevníci (anachoreti, resp. eremité). Kolem této kaple se nacházela krásná zahrada, jež jako zázrak na poušti fascinovala všechny poutníky. Legendární keř, jenž byl uprostřed této zahrady, „který hořel, ale neshořel“ (srov. Exodus, 3. kap.), dal také monastýru jeho původní jméno: Hořící keř.

Hora Sinaj

Název hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19–20) dal Hospodin Desatero přikázání Mojžíšovi. Jiné biblické pasáže místo nazývají horou Oreb.Pokračovat ve čtení →

Ukázka z knihy o životě a skutcích starce Paisije

Starec Paisij Svatohorec na Sinaji

(…) Ve Stomiu prožil několik požehnaných let, konkrétně až do roku 1962, a jeho zdejší pobyt byl naplněn energickou prací spojenou s obnovením mnišského života a zvelebením monastýru, ale rovněž praktickou snahou přivést několik početných rodin z Konitsy, opustivších pravoslaví a přijavších různá evangelická vyznání, zase zpět k tradiční pravoslavné víře svých předků. V tomto svém předsevzetí starec Paisij nakonec s Boží pomocí uspěl. Jelikož však jako mnich toužil po ještě větší samotě a hesychii, starec proto snažně prosil Přesv. Bohorodici, aby jej přivedla do místa, kde by mohl uskutečňovat svůj duchovní zápas nerušeně.Pokračovat ve čtení →

Poučení svatých Otců k půstu

„Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,17-18)

 

Výklad blaženého Theofylakta Bulharského (Ochridského)
na Evangelium podle Matouše

„Tak jako se (lidé) dříve pomazávali olejem na znamení radosti, poté, co se omyli, tak i ty projevuj svoji radost. Pod olejem však rozuměj spíše milodar a pod naší hlavou – Krista, kterého máme potřít milodary. Omýt tvář znamená omývat smysly svými slzami.“

 Výklad ctihodného Jeronýma Stridonského

„Toto je řečeno ve shodě s obyčeji (ritum) Palestiny, kde ve sváteční dny (věřící) obvykle pomazávají své hlavy. Stejně tak učí také náš Pán, abychom i my v čase půstu projevovali radost a ukázali se jako vítězoslavní. Mnozí čtou ono známé slovo žalmisty: „Olej hříchu ať neskane na hlavu mou“ (Ž141,5), naproti tomu je řečeno, že dobrý je ten olej, o kterém se hovoří na jiném místě: „Proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.“ (Ž 45,8; Žid 1,9). A toto je přikázáno proto, abychom my, když se cvičíme ve ctnostech, pomazávali duchovním olejem nejdůležitější část našeho těla, kterou je naše srdce.“

připravil o. Marek Malík

Vzácná návštěva archijereje z Konstantinopolského patriarchátu v Brně

Naši farnost krátce navštívil vladyka Job, arcibiskup Telmessoský

V sobotu 2. června 2018 navštívil náš chrám archijerej Konstantinopolského patriarchátu, Jeho Vysokopřeosvícenost Job (Getcha), arcibiskup Telmessoský. Doprovázel ho Jeho Přeosvícenost Izaiáš, vikární biskup šumperský.

Oba vladykové krátce předtím společně navštívili tradiční akci „Řecká sobota na hradě Veveří“, která patří vůbec k největším akcím podobného druhu v naší zemi. Organizátoři Řecké soboty chtějí díky této akci, na níž se podílejí svou prezentací organizace a instituce zabývající se Řeckem a řeckou kulturou, zprostředkovat veřejnosti zejména kulturní tradice a historické vazby Moravy na Řecko.

K přítomným návštěvníkům Řecké soboty promluvil arcibiskup Job přímo v řečtině, kterou se naučil při svých studiích teologie v Řecku. Jeho vzácnou návštěvu uvedl otec Jozef Fejsak, duchovní správce brněnské farnosti, a za organizátory Aristid Franc, který tuto akci moderoval.Pokračovat ve čtení →

Petropavlovský půst aneb Co bychom měli znát

Začátek svatého Petropavlovského postu

(4. června – 11. července)

Petropavlovský půst je jediným z postů v průběhu církevního roku, který nemá určenou délku trvání, ale je závislý na dni oslavy svaté Paschy. Petropavlovský půst začíná vždy týden po dni Svaté Trojice a trvá až do dne svatých nejpřednějších apoštolů Petra a Pavla, tj. do 12. července dle občanského a 29. června dle církevního kalendáře. Může tedy trvat od osmi dní až do šesti týdnů.
Tento půst je jedním z nejstarších v Církvi. Nejprve se nazýval Apoštolským.

O církevním postupu a ustanoveních tohoto postu se poprvé zmiňuje ve svém spise Apoštolská tradice (Traditio apostolica) sv. Hyppolit Římský (3. stol.).

Petropavlovský půst byl potvrzen za císaře sv. Konstantina Velikého, kdy byly v Konstantinopoli a v Římě postaveny chrámy ke cti nejpřednějších z apoštolů Petra a Pavla. Z hluboké úcty k těmto apoštolům byl konstantinopolský chrám vysvěcen v den jejich památky 29. června (12. července). Od té chvíle se oslava dne jejich památky šířila po celém křesťanském světě. Zároveň byl ustanoven i půst, neboť již od časů prvních křesťanů v Církvi existovala tradice, podle níž se věřící připravovali k velkým svátkům postem a modlitbou.Pokračovat ve čtení →

Pozvánka na přednášku o posvátném Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji

Pravoslavná církevní obec v Brně

při chrámu sv. Václava, knížete českého,

si Vás dovoluje pozvat na cyklus přednášek na téma

„Pravoslavné duchovní besedy a čtení“

Uvedení do duchovního života – Teoretické a praktické příklady svatosti

 

Téma přednášky:

   Svatá Hora Sinaj a Monastýr sv. Kateřiny (3. června)

  • Zápisky z poutní cesty k duchovní oáze uprostřed pouště

Přednášející:

Otec prot. Mgr. Jozef Fejsak, duchovní správce farnosti

a Michal Dvořáček, doktor teologie

Kdy: v neděli od 17:00

Kde: v prostorách Svatováclavské hudební školy na Úvozu 62

Těšíme se na Vaši účast!