Požehnání Svaté Hory Athos do dalších dní svaté Čtyřicátnice

Do dalšího velkopostního týdne nám dobrý zápas a své požehnání posílá otec jeroschimonach Joann
ze Svaté Hory Athos

„Помилуй мя, Боже, по велицей милости твоей, и по множеству щедрот твоих очисти беззаконие мое!“

„Smiluj se nade mnou, Bože, podle velikého milosrdenství svého a podle množství slitování svých očisti nepravost mou.“ (Žalm 50/51,3)

Otec Joann se svými bratry ze Svaté Hory Athos nám posílá své požehnání a prosí také nás o naše modlitby za něj.Pokračovat ve čtení →

Krásně ozdobená koliva připomněla všem slavný zázrak svatého velkomučedníka Theodora Tirona…

Bůh posílá své svaté, aby pomáhali Jeho věrným v nouzi a nedopustili jejich záhubu

Zázrak s kolivem svatého Theodora Tirona

Dospěli jsme k první sobotě velkopostní…

Sláva Bohu za vše!

V sobotu 8. března, o prvním týdnu Svatého a Velkého půstu, jsme po závěru ranní svaté liturgie tradičně světili kolivo a prosili svatého velkomučedníka Theodora Tirona o jeho záštitu a pomoc před každým nebezpečím.

Děkujeme otci Jozefovi i otci Vasilovi za to, že se sobotní svatá liturgie mohla konat i dnes. Rovněž s obdivem a chválou k Bohu vznášíme své díky za nádherný ženský zpěv, který dnešní svatou bohoslužbu i následný obřad svěcení koliva důstojně doprovodil.

Drazí bratři a sestry v Kristu,

vězme, že byť by se snažili nepřátelé pravoslavné víry a všichni nepřející a zle smýšlející lidé sebevíc, Bůh ochraňuje své svaté svým podivuhodným způsobem a často posílá své svaté, aby ochránili Kristovo malé stádce před každým nebezpečím. A to platí pro každou dobu. Vždyť náš Pán a Bůh je stále s námi. Nikdy neopouští své věrné. Ano, „S námi je Bůh!“ „Když jest Bůh s námi, i kdo proti nám?“ (Ř 8,31) jak praví svatý apoštol Pavel.

A i kdyby člověk upadl do nějakého nebezpečí či zkoušky, vždy z ní dokáže vyjít vítězně, má-li pevnou víru, neutuchající modlitbu a touhu po Bohu.

Modleme se tedy i my, aby Hospodin neopustil své věrné a vždy je vedl, i kdyby museli projít různými těžkostmi a zkouškami. Neboť Bůh neopouští své milované ani v nejtěžších situacích.

„Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. Strojíš stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.“ (Ž 23,4-5)Pokračovat ve čtení →

„Dal jsi mi, abych Tě poznal v Duchu Svatém, a toto božské poznání k Tobě neustále přitahuje mou duši.“

Adam vzlykal a pravil:
„Stýská se mi po mém milovaném Bohu.“

Svatý Siluán Svatohorec

„Adam, otec vší země, poznal v Ráji sladkost božské lásky. Po vyhnání z Ráje pro svůj hřích, opuštěný Boží láskou, byl hořce zarmoucen a zhluboka vzdychal. Celá poušť se rozléhala jeho vzlyky. Jeho duši trápila myšlenka: ‚Stýská se mi po mém milovaném Bohu.‘ Nečinil pokání ani tak kvůli Edenu (tj. kvůli Rajské zahradě) a jeho kráse, jako kvůli ztrátě božské lásky, která nenasytně přitahuje duši k Bohu.Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij Svatohorec nám přeje požehnanou svatou Čtyřicátnici

„Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.“ (2Kor 1,7)

„Starče, na co máme myslet v době svaté Čtyřicátnice?

Přemýšlejte o Kristově utrpení, o Jeho oběti. I když my mniši musíme neustále prožívat Kristovo utrpení, protože různé tropary a všechny služby nám v tom každodenně pomáhají.Pokračovat ve čtení →

„Adame, kde jsi?“

Ze slov a poučení svatého Nikolaje Velimiroviće
(+ 5. března 1956)

„Zamysleme se nad hříšným pádem prvních stvořených bytostí, Adama a Evy (Genesis, 3. kap.), konkrétně nad tímto místem:

Všemilosrdný Bůh zavolal padlého Adama a řekl jemu: „Kde jsi?“ (Gn 3,9)

Bůh ukázal, že je Dobrý pastýř, Který i v Ráji hledal své ztracené ovečky.

I nyní Bůh volá na každého hříšníka: „Kde jsi?“, neboť tímto slovem ho chce pokárat a varovat.“Pokračovat ve čtení →

„Půst je také věcí víry… Když máte lásku k Bohu, můžete se postit s potěšením, a všechno je pak snadné.“

Přeji Vám požehnaný svatý půst!
Požehnanou Svatou čtyřicátnici!
(svatý Porfýrios Svatohorec)

„Žádný asketa nezískal svatost bez askeze (tj. cvičení). Nikdo nebyl schopen vystoupit k duchovnosti bez toho, aniž by konal askezi. Bez askeze jí není možné dosáhnout. Askeze znamená pokání, bdění atd., ale ne s násilím. Všechno by se mělo činit s radostí. Není to pokání, které budeme dělat, nejsou to modlitby, je to dávání, láska ke Kristu, k duchovnímu cvičení.

Součástí askeze, poklon, bdění a dalších útrap je také půst.Pokračovat ve čtení →

Ze studnice duchovního bohatství svatého starce Paisije Svatohorce

„Když ale člověk nepřijímá pochvalu od ostatních lidí a pracuje pouze pro Boha, pak je Bohem odměněn…“

16letý Arsenios (později sv. Paisij) beroucí si požehnání
od svatého starce Jakova z Vitsi (+15. února 1960)

Jednou se starce Paisije jedna sestra (mniška) zeptala:

Starče, mnohokrát si na něco stěžuji.

– A jakou stížnost máš konkrétně?

Hle, říkám: „Proč neocenili mé úsilí a zachovali se ke mně tak pohrdlivě?“

– Když někdo něco dělá pokorně a s láskou a nenachází uznání, může si stěžovat. To je lidské, samozřejmě ne proto, že by to bylo také správné, ale takto má pak člověk aspoň nějaké polehčující okolnosti.Pokračovat ve čtení →

Dnes odešel k Pánu igumen proslulého kláštera „Stomio“ v řeckých horách Epiru poblíž města Konitsa…

Opustil nás ušlechtilý pokračovatel pravoslavné mnišské tradice a díla ctihodného starce Paisije…

Krátká osobní vzpomínka

Naše srdce dnes naplnil velký zármutek.

Znal jsem otce Kosmase téměř 20 let. Hned při svém prvním pobytu v řeckém Epiru jsem měl čest jej poznat osobně a pak ho navštěvoval rok co rok, znovu a znovu. Přijímal nás všechny, celou naši rodinu. Při každém našem pobytu v tomto řeckém regionu jsme si předsevzali, že s Boží pomocí vystoupáme až k tomuto požehnanému místu, posvěceného úsilím a svatostí starce Paisije Svatohorce.

S otcem Kosmasem jsem zachovával i vzájemnou korespondenci. A když už jsme si nemohli psát, z důvodu jeho zhoršujícího se zdraví, starec Kosmas si pro nás při každém našem novém poutním zastavení ve Stomiu vždy našel chvíli, aby s námi pohovořil, duchovně nás občerstvil, poradil v různých životních situacích a udělil nám své požehnání.

Naposledy jsme jej živého zastihli v jeho klášteře nad Konitsou vloni v létě.Pokračovat ve čtení →

Pádná odpověď všem těm, kteří chtěli znevážit a pomluvit našeho důstojného otce Jozefa…

Jak hrozná je vášeň pomluvy, jak velké zlo způsobuje a jak pomluvě čelit

 

Slovo překladatele

Děkujeme všem, kteří ač slyšeli hrubá, troufalá a lžemi prostoupená slova pomluv proti našemu otci Jozefovi, nenechali se jimi ani na chvíli zmást a nedali se ovlivnit hrubostmi jimi vyřčenými, neboť vše, co jsme slyšeli a četli, bylo plno zkreslených zpráv, lží a dezinformací.
Všichni rozumní lidé znající pravou podstatu celé kauzy, vyvolané dnešními představiteli a členy OBE, musejí s politováním konstatovat, že takto, tímto způsobem, se nedělá ani dobrá žurnalistika, na hony vzdálená tomu, co bylo nedávno předvedeno ve sdělovacích prostředcích, ani se takto neřeší osobní nespokojenost jedince se stavem věcí, kdy je potřeba naopak poctivé a usilovné práce na nivě Kristově, a nikoli pomluv, prázdných slov a urážek stran toho, kdo by chtěl dokázat třebas jen setinu toho, co s Boží milostí dokázal náš duchovní pastýř během své dlouholeté duchovenské služby.
„Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)

Vášeň pomluvy

Vladyka Athanásios Lemesský

„Pomluva je křivé obvinění. Jeho vynálezcem je ďábel, otec lži. Pomluva je velká zkouška pro toho, kdo jí trpí. „Neexistuje nic nesnesitelnějšího pro ty, kteří trpí tímto doslova „uštknutím“ duše,“ jak nás učí svatý Zlatoústý. To znamená, že pro ty, kteří trpí bolestí pomluv, není nic nesnesitelnějšího, protože pomluva je skutečně uštknutí jejich duše.Pokračovat ve čtení →