Strastný pátek ve šlépějích šlechetného Josefa, který s dřeva sňal přečisté tělo našeho Spasitele!

„Když jsi sestoupil ke smrti, Živote nesmrtelný, tehdy jsi umrtvil peklo světlem svého Božství…“

Velký pátek je bezesporu nejsmutnějším dnem nejen Strastného týdne, ale celého liturgického roku naší svaté Pravoslavné církve, neboť si v něm připomínáme utrpení a ponížení Božího Syna a Jeho následné Ukřižování, snímání z kříže a ukládání Jeho přečistého těla do hrobu.

Bez výstupu na Golgotu není možné dosáhnout Vzkříšení a pravého smyslu pravoslavného svátku Paschy!

Ráno na Velký pátek se v pravoslavných chrámech zdobí tzv. Kristův hrob, v řeckém prostředí zvaný „epitáfios“. V rámci slovanské pravoslavné tradice je tento obřad známý spíše jako „Vynášení pláštěnice“, přičemž pláštěnice je doslova pohřební plátno, na němž je vyobrazeno mrtvé tělo Ježíše Krista.

Nejprve se na Velký pátek ráno čtou tzv. Královské hodinky, které obsahují žalmy, tropary, čtení z apoštola, evangelia a další modlitby. Poté se večer, až se setmí, zpívají tklivé hymny Velkého pátku. Někde se rovněž koná i obřad symbolického snímání Kristova těla z Kříže. Na svatý oltář je pak umístěno zdobně vyšité plátno s vyobrazeným mrtvým tělem našeho Spasitele.

Večer téhož dne se zpívá Jitřní Světlé (Bílé) soboty a hymnologie související s pohřbem Pána Ježíše Krista: „Spanilý Josef…“ a „Když jsi sestoupil ke smrti…“.

„Šlechetný Josef, s dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým je ovinul, a pokryv je věcmi vonnými, ve hrob nový je položil.“

„Když jsi sestoupil ke smrti, Živote nesmrtelný, tehdy jsi umrtvil peklo světlem (svého) Božství, tehdy jsi vzkřísil mrtvé z podsvětí, všechny nebeské síly Ti proto volají: Dárce života, Kriste Bože náš, sláva Tobě.“

Tento pohřeb vykonali ctihodný Josef a Nikodém, Pánovi tajní učedníci, kteří si vyprosili Kristovo tělo od Piláta. Právě teď je z oltáře vynášena pláštěnice a umístěna do krásně ozdobeného hrobu uprostřed chrámu.

Když Pán zemřel, Jeho tělo bylo uloženo do hrobu a Jeho duše spojená s Jeho božstvím sestoupila do Hádu. Tam, poté co porazila peklo, osvobodila zde přebývající duše. A třetího dne byla Kristova duše opět sjednocena s Tělem. Ježíš spolu se svým tělem vstává z mrtvých. Tak byli Hádes a smrt poraženi.

Během celé bohoslužby se pějí nezapomenutelné hymny a tropary jako např. „Všechno stvoření“ či „Život v hrobě“. Poté přichází na řadu průvod s Pláštěnicí (tj. s Kristovým hrobem) kolem chrámu či po okolí každé farnosti.

Po návratu Pláštěnice zpět do chrámu je zvykem, že ještě před samotným vchodem do chrámu každý věřící projde pod pozdviženou pláštěnicí na znamení úcty a jako požehnání.

Ukázka ozdobeného „epitafu“ (Kristova hrobu) v horské vesnici Pyrgos v Řecku

Následuje čtení úryvku z Evangelia podle sv. Matouše:

„Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. Rozkaž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstal jest z mrtvých. I bude poslední blud horší nežli první. Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.“ (Mt 27, 62-66)

Velekněží a farizeové přišli k Pontskému Pilátovi a žádali ho, aby zapečetil hrob, protože si vzpomněli, že Pán Ježíš se jednou zmínil o tom, že třetího dne vstane z mrtvých. Pilát jim k tomu dal své svolení…

připravil Michal Dvořáček