A hle, já jsem s vámi po všechny dny
až do skonání tohoto věku. Amen.
(Mt 28,20)
Kristus opakovaně ujišťuje své učedníky, že nezůstanou sirotky.
„Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.“ (Jn 14,16-18)
Aniž by lidé poznali racionální Slovo Otce, od Něhož přijali své bytí, „jak by mohli být lidé racionální?“ zeptal se Svatý Athanásios Veliký. „Proč je Bůh vůbec učinil, pokud si nepřeje, aby Ho poznali?“
S vědomím ničeho jiného než pouze pozemských věcí, jak poznamenává tento svatý Otec, by nebylo nic, co by odlišovalo lidi od surových stvoření.
Anastásios ze Sinaje jde tak daleko, že říká, že lidé byli stvořeni podle Božího obrazu a podobenství proto, aby neváhali přijmout tajemství Nejsvětější Trojice a byli schopni rozeznat prvky trojičních vztahů Boha uvnitř jejich vlastní duše. Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát bohem, jak učí naši pravoslavní svatí, nikoli ztrátou racionálních sil, ale jejich osvícením Duchem Svatým.
Arcibiskup Damiános ze Sinajského kláštera pozvedl svůj hlas varováním před volbami společnosti, která se rozhodne nepoznat Krista, čímž vede sama sebe v obelstění, když říká, že Pánovo učení může někdy zastarat, a když tato společnost odmítá připustit ono zřejmé, že bez Jeho „současné a věčné přítomnosti v nás“ – není žádné naděje.
„Vlastní sebeurčení člověka – vlastnost, díky níž se již při svém stvoření stává člověk prakticky bohem – bylo při pádu prvních lidí velmi zraněno,“ říká Jeho Eminence arcibiskup Damiános. „Kdyby lidé neupadli do prvotního hříchu, kdyby zůstali v poslušnosti vůči Bohu, první lidé by snadno postupovali k theosi (sjednocení s Bohem);“ neboť tím, že Bůh stvořil člověka, dobře znal jak jeho silné stránky, tak omezení tohoto tvora, kterého „učinil“ odlišně než ostatní stvoření. To znamená, že jsouce vybaveni vlastním sebeurčením, které funguje vždy ve spojení s racionalitou, první lidé věděli, že Bůh rozuměl jejich omezením.
„Kdyby se člověku podařilo zůstat nezměnitelným v poslušnosti vůči Bohu s ohledem na toto poznání, získal by neporušitelnost a nesmrtelnost, pro kterou byl určen.“
„Jak se může sebeurčení, což znamená svobodnou vůli, podrobit poslušnosti? Zde je zahrnuta jemná rovnováha, ve které například mnich plní „ano“ otce igumena a současně vykonává svou vlastní svobodnou vůli.
„Lidské bytosti nebyly stvořeny, aby zůstaly v Ráji, který Písmo nazývá Zahradou rozkoše. Řecké slovo pro „potěšení (rozkoš)“ se vztahuje pouze na materiální potravu. Zahrada rozkoše je pouze „prvotním“ Rájem, začátkem dokonalého stavu. Co má potěšení z hmotných rozkoší společného s theosí (zbožštěním)? „Dokonalým“ rájem je pouze Království Boží.
„Adamovi a Evě se nepodařilo dosáhnout této dokonalosti.“ Místo toho se ocitli mimo původní Ráj jako nehodní tam zůstat. Zůstali mimo něj s výsledky svého špatně realizovaného sebeurčení.“
Význam klášterů pro lidstvo
Kláštery jsou varné lázně lidstva, a jako každá jiná instituce mají své vzestupy i pády. Uvnitř jejich bran je však krása, s níž se venku jen stěží setkáte, krása, při pohledu na niž blednou i ty nejskvělejší civilizace. Eleganci svatosti nelze popsat, snad s výjimkou jejího účinku na ty, kteří jsou v její blízkosti. Člověk bývá vyveden z míry, když vidí, jak se lidé, kteří jsou normálně odcizeni svými vášněmi, shromažďují kolem svatého starce, jsouce k němu přitahovaní jako včely k medu, a jejich vzájemné antipatie jsou náhle odvrhovány jako nějaký nechtěný hmyz. Nebo bývají dojímáni, takže ztrácejí jakákoli slova, když pohlédnou na oči zalité slzami, které se náhle otevřely do široka Pravdě při pohledu na bohonosného starce, díky němuž byli (tito lidé) náhle osvobozeni z výsměchů, kterým podlehli ve jménu „náboženství“. Přítomnost Ducha Svatého v tom, kdo je posvěcený, je hmatatelná, dokonce i zakusitelná pro duši!
Slovo Kristus (Christos) samozřejmě znamená někoho, kdo je „pomazaný“. Také proto je „nově osvícený“ při výstupu z vod pravoslavného křtu zapečetěn darem Ducha Svatého. Skrze tajinu Myropomazání „jste řádně nazváni pomazanými,“ a právě proto jste křesťané, říká svatý Cyril Jeruzalémský, protože „skrze tuto svatou Tajinu a jejím prostřednictvím je v ní přítomen sám Bůh, který ve vás působí“.
Jedno poselství je ústřední nejen pro svátek Nanebevstoupení Páně, nejen pro velké tajemství Kristovy služby zde na zemi, ale vůbec pro celou biblickou tradici založenou na Mojžíšově zjevení na Sinaji: a tím je spojení duše s Bohem skrze božské energie Svatého Ducha, neboť právě kvůli tomuto a ničemu jinému se Syn Boží stal člověkem.
Tropar hlas 4.
Povznesl jsi se ve slávě, Kriste Bože náš, radostí naplniv učedníky přislíbením Svatého Ducha, Jehož sestoupení jsi jim při požehnání zvěstoval, neboť ty jsi Syn Boží, Vykupitel světa.
Zdroj:
Friends of Mount Sinai Monastery
připravil a přeložil Michal Dvořáček
