Tajninskoje:
Místo, kde se nachází největší památník
caru Mikulášovi II. v Rusku
Paul Gilbert
Car Mikuláš II.
Stejně jako jeho otec dával Mikuláš II. přednost starobylému ruskému hlavnímu městu před novým moderním hlavním městem Petra Velikého. Podle francouzského historika Marca Ferra: „Mikuláš II. upřednostňoval Moskvu před Petrohradem, protože staré město ztělesňovalo minulost, zatímco Petrohrad představoval modernu, osvícenství a ateismus.“
Během své vlády vyjádřil Mikuláš II. svou touhu strávit Svatý (strastný) týden v bývalém ruském hlavním městě. A právě zde, během korunovačních slavností v roce 1896 a později i během oslav tři sta let vlády Romanovců v roce 1913, byly jeho city k městu opětovány vřelým přijetím ze strany obyvatel Moskvy.
Dnes se v Moskvě nachází nejméně tucet památek a bust posledního ruského císaře a cara. Mezi nimi je pět velkých památníků, včetně (1) památníku postaveného v září 2016 na Moskevské státní dopravní univerzitě; (2) památníku vytvořeného v říjnu 2013 carovi Michajlovi Feodorovičovi a caru Mikulášovi II. v Novospasském klášteře; 3) pomátníku postaveného v roce 1998 na půdě chrámu carských mučedníků na panství Pleščevo (v Podolsku); a (4) velkolepého jezdeckého památníku Mikuláše II. zřízeného na půdě Ministerstva obrany na Frunzeho nábřeží. Kromě toho existuje řada bust umístěných na různých místech v Moskvě i v jejím okolí.
Nejkrásnějším a nejpůsobivějším památníkem Mikuláše II. je bezesporu ten, který byl postaven a vysvěcen 26. května roku 1996 v bývalé vesnici Tajninskoje [obec byla začleněna do okresu Mytišči v Moskevské oblasti v roce 1961], která se nachází 19 km severovýchodně od Moskvy.
Stejně jako osud panovníka měl i tento jeho památník tragickou historii, když se stal v roce 1997 terčem extremistů. V roce 2000 jej však jeho autor – sochař Vjačeslav M. Klykov (1938-2006) nahradil památníkem novým.
Podle sochařova syna Andreje Klykova měl být pomník postaven na Borovickém vrchu v centru Moskvy. Projekt měl dokonce podporu Jurije Lužkova, který v té době působil jako starosta města. Členové komunistické strany města byli však touto myšlenkou pobouřeni, a proto byl projekt stažen.
První památník Mikuláše II. těsně před dokončením v roce 1996
Klykovovi bylo nabídnuto další místo v Mytišči, poblíž místa bývalého carského zájezdního paláce [postaven v roce 1749 pro carevnu Jelizavetu Petrovnu; zničen požárem v roce 1823]. Místo se nacházelo poblíž chrámu Zvěstování Přesvaté Bohorodice z 11. století [postaven v letech 1675-1677]. Jak se ukázalo, kvůli menšímu počtu schválení a byrokracii bylo možné pomník snadněji instalovat v areálu chrámu, kde získal i podporu místní eparchie.
Odhalení památníku bylo načasováno tak, aby se shodovalo se 100. výročím korunovace posledního ruského cara (konaného v Moskvě 14./26. května roku 1896).
Ráno 1. dubna 1997, v 05:25 hodin, byl tento památník vyhozen do vzduchu členy levicově extremistické organizace Revojensovět [pojmenované podle Revoluční vojenské rady z roku 1918]. Jejich důvodem byla opozice vůči návrhu na odstranění Leninova nabalzamovaného těla z mauzolea na Rudém náměstí.
Sochař Vjačeslav Klykov stojí před svým památníkem zničeným 1. dubna 1997 extremisty
Dne 31. srpna 2006 moskevský městský soud uznal Igora Gubkina, člena extremistické skupiny Revojensovět (RVS), vinným z organizování a spáchání řady výbuchů v Moskvě, za což byl odsouzen k 19 letům vězení.
Po výbuchu věnoval Klykov, neochvějný monarchista, na výstavu nového památníku své osobní peníze z odměny, která mu byla zaplacena za zhotovení pomníku generálu Žukovovi [postaveného v Moskvě v roce 1995]. Na otázku proč Klykov odpověděl stroze: „Pokud ruský lid svého cara kdysi nedokázal ochránit, tak my to nyní, a to mi věřte, učiníme!“
Památník, který je dnes možné shlédnout ve vesnici Tajninskoje, byl vztyčen 20. srpna 2000 na místě prvního památníku. Postavení druhého památníku bylo načasováno tak, aby se shodovalo s kanonizací cara [Moskevský patriarchát kanonizoval cara Mikuláše II. dne 20. srpna 2000].
Klykov vytvořil svůj nový monument caru Mikulášovi II. z mědi. Car na něm stojí hrdě, je oblečen v hermelínových šatech a ve svých rukou drží žezlo a jablko. Socha odráží okamžik jeho největšího triumfu – jeho nástup na trůn. Nápis na památníku zněl: „Caru Mikulášovi II. od ruského lidu s pokáním.“
Tento památník se časem stal oblíbeným poutním místem ruských monarchistů a nacionalistů, kteří věří, že pouze „pokání za vraždu cara Mikuláše II. povede k záchraně Svaté Rusi“.
Klykov při práci nad jednou ze svých soch (zde svatého Serafíma Sarovského)
Dne 19. května 2018 položili členové ruského veřejného hnutí „Národní myšlenka Ruska“ a kubánští kozáci ve vesnici Tajninskoje (Mytišči) květiny k památníku cara Mikuláše II. Touto událostí bylo připomenuto 150. výročí narození Mikuláše II. (6./19.6. 1896) v Alexandrovském paláci v Carském Selu.
Klykov byl rozhodnut, že se nedá zastrašovat a šikanovat násilníky a radikály. Díky jeho úsilí a odhodlání mají dnes pravoslavní křesťané, monarchisté i přívrženci posledního ruského monarchy příležitost uctít památku cara, položit k ní květiny a povznést modlitby, ale také se zamyslet nad životem a vládou tohoto nespravedlivě hanobeného a pomlouvaného ruského panovníka.
Krátký medailon o sochaři V. M. Klykovovi
(1938-2006)
Vjačeslav Michajlovič Klykov se narodil 19. října 1939 ve vesnici Marmyzhi v Kurské oblasti.
Ve druhé polovině 80. let se Klykovova práce zaměřila na pravoslavně-vlastenecká témata. Během svého života vytvořil více než dvě stě pomníků: převážně pamětních desek a křížů. Kromě toho vytvořil řadu děl pro další města po celém Rusku, ale také na Ukrajině, v Řecku a v Itálii.
Jedním z jeho největších děl byl pomník svatého Sergeje Radoněžského, inspirovaný obrazem M. V. Nestěrova „Vidění mladého Bartoloměje“. Pomník byl instalován 29. května 1988 ve vesnici Gorodok (Radonež) poblíž Trojicko-sergijevské lávry. V moskevském klášteře Marty a Marie vytvořil také pomník svaté velkokněžně Jelizavetě Fjodorovně.
Vjačeslav Klykov zemřel 2. června 2006 v Moskvě. Byl pohřben ve své rodné vesnici.
Věčná památka!
© Paul Gilbert. 13. dubna 2021
Několik slov o autorovi tohoto pojednání a současně
nezávislém badateli a spisovateli:
Paul Gilbert
Paul Gilbert se narodil 27. října 1956 v Penzance v Anglii.
Do dnešního dne zasvětil více než 25 let svého života literární práci o Romanovské dynastii a dějinách carské a svaté Rusi. Jeho primárním zájmem je osobnost, život, vláda a éra cara Mikuláše II. (1868-1918).
Často a pravidelně navštěvoval v minulosti Rusko.
Od roku 1986 pobýval na mnoha místech, navštívil mnohá muzea a archivy v Petrohradě, Jekatěrinburgu, Moskvě a na Krymu.
V roce 1998 cestoval do Petrohradu, kde se spolu s více než 50 potomky cara Mikuláše II. zúčastnil oficiálního pohřbu tělesných ostatků carské rodiny.
Jeho dosud poslední (29. kniha) ho v červenci 2018 zavedla na Carské výroční dny, které připomněly 100. výročí smrti a mučednického skonu svatých carských strastotěrpců.
27. října 2018 Paul Gilbert zorganizoval a pořádal První mezinárodní konferenci o Mikulášovi II. v Pravoslavném chrámu sv. Jana Šanghajského v Colchestru v Anglii.
V současné době žije v Bowmanville, v kanadské provincii Ontario, a plánuje se vrátit zpět do Anglie, odkud pochází.
Zdroj článku:
Taininskoye: the site of Russia’s greatest monument to Nicholas II
Užitečné odkazy:
Jeho přítel Kolja si přál, aby mohl svého careviče alespoň ještě jednou v životě spatřit…
Ani bouřlivé události jeho 22leté vlády neoslabily jeho víru, ale spíše ji posílily a prohloubily…
