Jedno vyjádření za nás za všechny k tomu, jak neurvale a s jakou xenofobní zlostí píší zástupci OBE o našich věřících!
„Ježíš řekl svým učedníkům:
„Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu,
skrze koho přicházejí.“
(Lk 17,2)
Dopis sestry Julije Jeho Blaženosti Rastislavovi
Vaše Blaženosti,
my, věřící Pravoslavné církevní obce v Brně, sledujeme již déle než rok bezostyšné a opovážlivé jednání vikárního biskupa Izaiáše a vedení Olomoucko-brněnské eparchie, která se nezastaví před ničím, aby nám i celému světu dokázala, že i dnes je možná postupná likvidace největší pravoslavné církevní obce v českých zemích a na Slovensku, a to před zraky všech.
Tímto dopisem bych se na Vás chtěla obrátit a poprosit Vás o vyjádření ohledně celé této politováníhodné záležitosti, která velice nedůstojným a nemorálním způsobem diskredituje naši Pravoslavnou církev, jak v očích věřících, tak v očích veřejnosti.
Věřím, Vaše Blaženosti, že v otázce Posvátných kánonů Pravoslavné církve a Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku jste více než kompetentní, a proto zde nebudu vyjmenovávat, které z nich byly porušeny. Toho jste si zcela jistě sám velmi dobře vědom.
Obracím se na Vás jako prostý věřící člověk, který dbá o spásu své duše. Já a moje rodina navštěvujeme chrám sv. Václava v Brně pod Špilberkem již přes deset let, původem jsme z Ukrajiny. Dle mého skromného názoru 10 let stačí na to, aby si člověk udělal obrázek o tom, jací duchovní mu napomáhají ke spáse jeho duše. Otcové Jozef a Marek vždy každého z nás vítali s otevřenou náručí, pořádali sbírky v případě nouze, organizovali pěvecký sbor a hodiny náboženství. V době předcovidové se minimálně 3 až 4krát do roka konaly poutě do Svaté země a taktéž byly organizovány schůzky pravoslavné mládeže. Za těch 10 let ani jednou v mém srdci nevznikla pochybnost o těchto lidech a jejich morálních zásadách. Otec Jozef mě oddával, pokřtil moji dceru a v těžkých chvílích mi pomáhal dobrým slovem.
Musím říci, že moje srdce je velice smutné z toho, že u Vás nenacházíme náležitou ochranu a pochopení, jakož i z toho, že vikární biskup Izaiáš se domnívá, že má pravomoci chovat se jako eparchiální archijerej! Je mi opravdu líto, že se biskup Izaiáš chová tak, jako bychom ani nebyli důstojní, aby s námi promluvil. Nejvíce mě však mrzí zcela neskrývaný xenofobní přistup ze strany OBE, kdy skoro v každém svém článku upozorňují na to, že nechovají lásku k jiným národnostem.
Teď budou následovat citace.
„V Brně přece nejsme na Ukrajině. U nás je zvykem vymáhat dodržování platných zákonů. Anarchie, přestupky a nepořádky se v kulturních zemích obvykle netolerují“.
Možná Ukrajina není tak vyspěla jako Česka republika, ale taktéž je to stát, kde platí nadřazenost práva.
„Drtivá většina z lidí srocených před brněnským chrámem jsou Ukrajinci. Nad tím ukrajinským křikem před naším chrámem visí otázka, jestli jsme ještě v české pravoslavné církvi a na Moravě, nebo zdali půda olomoucko-brněnské eparchie už spadá pod Ukrajinu“.
Z tohoto souvětí vyplývá, že já jakožto cizinka nemohu navštěvovat pravoslavné chrámy po světě? V ČR pracuje a žije velké množství Ukrajinců a valná většina z nich nachází útěchu právě v pravoslavném chrámu. Nemá jim snad být toto jejich právo a přání dovoleno?
V dalších příkladech bych mohla pokračovat.
Nejvíce mě však opravdu zraňuje skutečnost, že autoři těchto článků používají špinavé a manipulativní novinářské techniky. Z těch jejich dopisů je cítit nenávist a zloba. Církevní zprávy by se podle mého názoru měly psát v jiném duchu. Dokonce jsme dostali označení „fejsakovci“ jako přívrženci jakéhosi hnutí či revoluce. To je opravdu nechutné a natolik nekřesťanské, že přestávám chovat iluze o mravním charakteru některých pravoslavných duchovních na Moravě, kteří se domnívají, že se před nimi celý svět pokloní.
Kristus celý svůj život kázal lásku k Bohu a bližním. Touto cestou lásky, míru a pomoci bližnímu nás, brněnské věřící, vedou otec Jozef a otec Marek. Jelikož žijeme v moderní době, tak veškeré dění kolem naší Pravoslavné církevní obce můžeme sledovat v online formátu a k naším rukám se dostávají různé typy dokumentů a prohlášení, které vyvolávají různé otázky, na něž ovšem nenacházíme pravdivé odpovědi. Jako např., že otec Jozef byl propuštěn kvůli nadbytečnosti, v situaci, kdy kněží je málo! Stejně tak, jak je možné, že Synod nejmenoval správce OBE ve chvílí, kdy vladyka Simeon není schopen svoji funkci řádně vykonávat? Rozhodnutím Synodu byla celá věc a odvolání našeho otce Jozefa postoupena zpět vladykovi Simeonovi, a přitom nám nikdo nechce umožnit osobně se s naším eparchiálním archijerejem setkat. Jak je možné, že se věřící dozvídají o tom, že vladyka Izaiáš vysvětil na kněze člověka, který se dopustil smilstva? A Vy, vladyko, i celý Synod stále mlčíte?
Celá tato kauza vrhá na Církev špatný stín a je velice nemoudré, aby nejvyšší církevní hodnostáři mlčeli a tiše ke všemu přihlíželi. Přece jen jste pro nás vzor mravnosti a slušného chování. Jste zde od toho, abyste nás vedli do Božího království.
S nadějí na Boží milost
Vaše s úctou
Julija Dumenko
věřící Pravoslavné církevní obce v Brně
„Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé,
kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké
za sladké, a sladké za hořké.“
(Iz 5,20)
