Hlas biskupů v souvislosti s epidemií COVID-19 všem věřícím Olomoucko-brněnské eparchie

Vyhlášení

biskupů Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích

pro eparchiální duchovenstvo a věřící

Naši eparchiální pastýři, vladyka Simeon i vladyka Izaiáš, vyzývají všechny duchovní i věřící naší Olomoucko-brněnské eparchie k modlitbám za překonání této epidemie.

Prosíme všechny věřící i duchovní, aby se modlili za sebe vzájemně a pomáhali si dle možností.

Prosíme i o modlitby za nás a všechny episkopy i duchovenstvo naší místní církve.

S archijerejským požehnáním Vaši pastýři

Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský
a Izaiáš, biskup šumperský

Celé „Vyhlášení“ je k dispozici v uloženém odkazu níže:

Vyhlášení biskupů Olomoucko-brněnské eparchie

Modlitba ke svatým lékařům

Mocní Kristovi služebníci a divotvůrci,  Pantelejmone, Kosmo a Damiáne, Kýre a Jane, Hermolaji, Sampsone, Diomide, Fotije a Anikito!

Vyslyšte nás, k vám se modlící. Vy znáte naše zármutky a nemoci, slyšíte povzdechy mnohých, kteří se k vám utíkají. Proto vás vzýváme jako naše rychlé pomocníky a horlivé prosebníky: nepřestávejte se nás u Boha zastávat. Neustále bloudíme na cestě spasení, veďte nás, milostiví učitelé. Jsme churaví ve víře, utvrďte nás, učitelé pravé víry. Stali jsme se prosti dobrých skutků, obohaťte nás, pokladnice milosrdenství. Jsme stále pomlouváni a popuzováni od nepřátel viditelných i neviditelných, pomáhejte nám, zastánci bezmocných. Spravedlivý hněv na nás pozdvihnutý pro bezpráví naše od nás odvraťte, svými přímluvami u prestolu Boha Soudce, před nímž stojíte na Nebesích, svatí spravedliví. Vyslyšte nás, mocní Kristovi služebníci, s vírou vás vzýváme, vyproste nám všem svými modlitbami u Nebeského Otce odpuštění hříchů a od neštěstí nás zbavte.

Neboť vy jste pomocníci, zastánci a prosebníci a za vás slávu vzdáváme Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.

 

Útěcha pro nemocné

Není na zemi člověka, který by byl ušetřen nemocí a strádání. Hřích našich prarodičů Adama a Evy změnil vznešené postavení, které Hospodin daroval lidem. Člověk ztratil Ráj a namísto toho získal… choroby a smrt. Avšak ani ve stavu hříchu a nehodnosti nás neopouští Boží milosrdenství. Nemoci, strádání a bolesti jsou nám poučením a odměnou od Boha. Jestliže je snášíme tiše a bez reptání, očišťujeme se od hříchu, duchovně rosteme a připravujeme se k věčnosti. Pokora a trpělivost, naděje v Boha a jeho blahou vůli – takový je duchovní postoj opravdového křesťana. Jedná – li nemocný takto, mravně ho to posiluje a duchovně povznáší. Tváři v tvář bolestem a strádání ukazuje nemocný člověk vítězství ducha nad tělem, dobra nad zlem. Náš Spasitel nám zjevil příklad svrchované trpělivosti, lásky a mírnosti, když trpěl na kříži a přitom se modlil za ty, kteří jej ukřižovali.

Nemoc je časem prověrky sebe sama, časem přemýšlení, časem pokání. Pamatujme, že vše je od Boha: jak nemoc, tak zdraví. A vše, co je od Boha, je pro nás dobré. Nebudeme proto malomyslnět ani klesat na duchu. Milosrdný Hospodin sešle jen takovou zkoušku, jakou jsme schopni snést, neboť jak praví sv. apoštol Pavel: „…věrný pak jest Bůh, který nedopustí vás pokoušeti nad to co můžete, ale učiní s pokušením také zbavení, abyste mohli snésti.“ (1 Kor 10, 13).

„Zdraví je dar Boží,“ říkal ctihodný Serafím Sárovský, „ale ne vždy bývá tento dar prospěšný. Tak jako každé utrpení může i nemoc očišťovat od duševní poskvrny, napravovat hříchy, činit naši duši pokornou a mírnou, může nás přimět, abychom se vzpamatovali, poznali svou slabost a začali přemýšlet o Bohu. Proto jsou nemoci potřebné nám i našim dětem.“

Je třeba děkovat Hospodinu za nemoci a pokušení, neboť jsme v nich zkoušeni v lásce k Bohu a stáváme se mu bližšími. A právě v tom je celý smysl křesťanského života – směřovat ke Kristu, našemu Spasiteli.

Nemoc znamená kříž, „jho blahé“, které vede k věčnému blaženství. Dolehnou – li proto na vás bouře tohoto života, buďte dobré mysli a odevzdejte sami sebe vůli Boží. Své nemoci snášejte s radostí a díkuvzdáním, s vědomím, že skrze tělesné nemoci se uzdravuje duše.

 

Duchovní poučení svatých otců o nemocích

Stejně jako není dobré, abychom se zcela zříkali lékařské péče, je nerozumné, když do ní vkládáme všechny své naděje. Ale tak jako používáme své znalosti zemědělství, avšak o hojnost plodů prosíme Hospodina, nebo tak jako svěřujeme kormidlo lodi do rukou kapitána, avšak modlitby za záchranu před utonutím vznášíme k Hospodinu – stejně tak, když k sobě zveme lékaře, nebudeme se zříkat naděje na Boží pomoc.

Svt. Basil Veliký

S Bohem nás sbližuje: zármutek, tíseň, nemoc, námaha. Nereptej na ně a neboj se jich.

Svt. Tichon Zadonský

V nemoci je především zapotřebí co nejrychleji se očistit od hříchu v tajině pokání a ve svém svědomí se usmířit s Bohem.

Mnohé nemoci Hospodin uzdravuje pomocí lékařů či jiných prostředků. Ale jsou nemoci, které Hospodin nedopouští vyléčit, když vidí, že je nemoc pro spásu potřebnější než zdraví.

Svt. Teofan Zatvornik

Útěchu v nemocích a strádáních je třeba hledat v Ježíši Kristu: hledat útěchu jinde je marné

Stává se, že nás nemoc napadá, aby probudila spící duši.

Nemoc není neštěstím, ale poučením a Božím navštívením. Když onemocněl ctihodný Serafím, navštívila jej Matka Boží. Budeme – li pokorně snášet nemoc, navštíví i nás vyšší moc.

Nemoc nás zbavuje mnohých duševních vášní. Svatý apoštol Pavel říká: „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.“ (2. Korintským 4, 16)

Nemoci nás postihují někdy za hříchy, jindy pro milost Boží, abychom jejich pomocí získali věčné blaženství v nebi.

Budou-li tě zneklidňovat nepříjemnosti, bolestivé nemoci nebo cokoli tomu podobného, snaž se mít na paměti slova svatého písma: „…musíme skrze mnohá soužení vejíti do Království Božího.“ (Skutky 14, 22)

Ctihodný Ambrosij Optinský