Sinajský klášter a jeho poklady
Otec Justin, knihovník Sinajské knihovny
Ve 4. století poutnice Egerie navštěvovala bohoslužby na vrcholu hory Sinaj, v kapli proroka Eliáše kousek od vrcholu a v kapli Hořícího keře v údolí pod ním. Souhlasně komentovala pasáže z duchovních textů, které byly čteny o každém z těchto posvátných míst. Díky tomu můžeme předpokládat, že na Sinaji existovaly rukopisy Písma svatého, ale i bohoslužebných a dalších duchovních textů již ve 4. století po Kristu.
Svatý Jan Klimakos přišel na Sinaj v 6. století, když mu bylo pouhých šestnáct let. Čtyřicet let zde žil jako poustevník, než byl v 7. století zvolen igumenem Sinajského kláštera. V jeho „Životě“ je zaznamenáno, že se ‚hodně modlil a psal knihy‘. To je další důkaz pro sepisování rukopisů na Sinaji v době 7. století.
Nejstarší sinajské rukopisy byly praktické texty pro použití při bohoslužbách nebo pro inspiraci mnichů, kteří v této oblasti žili. Materiály, které by umožnily výrobu rukopisů, se do oblasti dostávaly jen velmi obtížně. Znehodnocování takových textů jejich častým používáním se předcházelo díky suchému a stabilnímu klimatu a extrémní izolaci kláštera, která ho chránila před vnějšími útoky a zničením. Tímto způsobem začala působit současná knihovna kláštera svaté Kateřiny.
Knihovna dnes obsahuje přibližně 3300 rukopisů ve „Staré sbírce“, nemluvě o rukopisech, které spatřily světlo světa až v roce 1975, souhrnně známé jako „Nové nálezy“, a mnoha dokumentech v archivech. Klášter byl ve své historii převážně řecký, a to se odráží i na charakteru knihovny. Ale byl také cílem mnichů a poutníků z mnoha různých zemí, kteří po sobě zanechali rukopisy ve svých jazycích, jak dary klášteru, tak i pro budoucí poutníky. Jedná se o rukopisy v jedenácti jazycích, s důležitými sbírkami v arabštině, syrštině, křesťanské palestinské aramejštině, gruzínštině, ale i slovanštině.
Sinajské rukopisy jsou i nadále zásadní pramenem pro studium Písem (Starého a Nového zákona), spisů prvních církevních Otců a dějin bohoslužeb. Zahrnují také rukopisy klasických řeckých textů, zejména důležitých lékařských textů. Vazby sinajských rukopisů jsou předmětem bádání až nyní. Odhalují vývoj různých technik v průběhu staletí. Vazačské nástroje a „kolofony“ nám často umožňují identifikovat dílny, ve kterých byly rukopisy svázány.
Poznámka: Kolofon (z řec. kolofón, vrcholek, dovršení) je krátký text písaře umístěný na samém konci knihy. Obsahuje obvykle jméno autora a název díla, místo a datum.
Obzvláště některé sinajské rukopisy jsou nádherná umělecká díla s pozlacenými písmeny a brilantními iluminacemi, vytvořené v Konstantinopoli v 10., 11. a 12. století, kdy bylo toto hlavní město Byzantské říše na vrcholu kultury a obdivu. Ale neméně významné jsou také skromné rukopisy napsané na Sinaji, často na znovu použitém pergamenu, svázané mezi hrubými deskami, kdy se jedná o stránky zašpiněné dlouhým používáním a různá svědectví o strádání a askezi generací mnichů na hoře Sinaj, kde tito mniši zachovávali a praktikovali život zbožné oddanosti (křesťanské víře a spáse) a podíleli se na cyklu každodenních bohoslužeb na tomto posvátném místě.“
podle článku otce Justina ze Sinaje, knihovníka Sinajské knihovny,
připravil Michal Dvořáček
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
