Univerzálně platný rozměr svatého Pravoslaví jako pobídka k jeho poznání, zakoušení a zvěstování!
Z homilie starce Efréma Filothejského-Arizonského:
„Moje drahé děti,
Jsme pravoslavní a v podstatě neznáme výšku, hloubku a šířku Pravoslaví. Měli bychom ji vidět v celé její svatosti.
Co je to Orthodoxie čili pravoslavné vyznání?
Pravoslaví je pravda, správná nauka o Bohu, o člověku a o světě, jak nám ji předal sám vtělený Bůh ve svém podivuhodném učením, svým svatým životem a svou vykupitelskou obětí, jak ji kdysi zformuloval Bohem inspirovaný rozum a srdce apoštola Pavla, jak ji Učedník lásky a ostatní evangelisté a apoštolové „oživili“ nebeským světlem Ducha Svatého, jak nám ji předali bohonosní Otcové z Alexandrie, Konstantinopole, Kappadokie, Sýrie a později Palestiny a Svaté Hory Athos. Ti všichni, od svatého Polykarpa, učedníka apoštolů, až po svatého Nikodéma Svatohorce, který zesnul na počátku 19. století, nám svou moudrostí a svatostí, svými oběťmi a zápasem předali dědictví pravé víry a života, poklad pravoslavné tradice.
Pravoslaví je totiž obdivuhodná syntéza dogmatu a morálky, teorie a praxe. Pravoslaví je stále tím, co bylo formálně ustanoveno (církevními) sněmy, těmi požehnanými ekumenickými shromážděními po celém světě se nacházející Církve Kristovy. Pak bohonosní Otcové „sestavivší veškerou vědu o duši a promlouvající díky osvícení božského Ducha“ rozhodli o těch největších problémech, které se týkají duchovnosti člověka, a položili piedestaly, tj. základy duchovního života, který je skutečnou duchovní kulturou.
Pravoslaví zapečetili mučedníci všech dob, celá svatá armáda milionů hrdinů a vyznavačů, mužů, žen a dětí svou čestnou krví. Od římských amfiteátrů po ruské (tj. sovětské) pracovní tábory dokázali, že křesťanství není pouhou teorií, ale pravdou a životem, tím nejkrásnějším hrdinstvím, vítězstvím nad hrubou silou a materiální mocí, že je nadvládou a královstvím Ducha.
Poté převzala chválu Pravoslaví (církevní) bohoslužba s její nádhernou poezií a Bohem inspirovanou hymnografií, která spojuje přirozené s nadpřirozeným, všednost s nebeským, individualitu se společenskostí, intimitu s hlubokou úctou, srozumitelnost s tajemstvím.
Uvnitř chrámu se na každé liturgii v atmosféře povznesení a svatosti slaví Oběť Bohočlověka (Ježíše Krista), které se účastní všichni věřící. I tam jsou chváleny a předváděny činy hrdinů víry s Přesvatou Bohorodicí v čele tohoto (mystického) tance. Tam je chváleno učení, tj. dogma Církve, nejen proto, že je pravdivé, nýbrž i proto, že dokáže reflektovat současné lidské výzvy.
Dalším rysem Pravoslaví bylo vždy hrdinství, které jsme viděli v mučednictví, které nezůstalo pouze u obětování krve. Děti pravoslaví vždy prokazovaly sílu a statečnost tváří v tvář každé svévoli, ať už pocházela od Juliána Odpadlíka (jinak též Apostaty), od ariánů a monofyzitů nebo od obrazoborců a latinsky smýšlejících mnichů.
Tento zástup hrdinů Pravoslavné církve zahrnuje nejen Athanásia Velikého, Basila Velikého, svatého Jana Zlatoústého, ale také svatého Theodora Studitu, igumena Studitského kláštera, se všemi jeho mnichy, dále svatého Maxima Vyznavače, velkého hrdinu, ale rovněž svatého Marka Efezského (zvaného „Šlechetný“) a nekonečné množství vyznavačů a obhájců naší víry.
Pravoslaví vždy kráčelo po královské (tj. zlaté) cestě Evangelia. Zachovalo nám nefalšovaného, pravého ducha křesťanství proti temnému mysticismu východních sekt, papocésarijskému centralismu Latinů a racionalistickému subjektivismu protestantů. Vždy zachovávalo umírněnost a harmonii, nebylo v něm nic mylného, protože Otcové byli poháněni Duchem, byli vedeni v souladu se svatými Otci.
Pravoslaví neopovrhovalo člověkem, ani moudrostí, ani přírodou, ani uměním, nikdy nebylo nelidské. Vše posvěcovalo a vytvářelo novou kulturu. „Přirozenost“, jak praví tropar ke Třem světitelům, „všeho jsoucího vyjasnilo a mravy lidské zušlechtilo“.
Pravoslaví jest cesta dokonale celistvého člověka ke svému Stvořiteli, k teologii. Vede člověka k jeho plnému rozvoji v Kristu a pro Krista.
Ortodoxie není jen teologie „par excellence“, ale je to také pravá psychologie, pravý humanismus a socialismus.
Pravoslaví je mnohostranný diamant, který ze všech stran představuje nové odlesky pravdy.
Poznejme tedy naše Pravoslaví. Nikoli pouze teoreticky. Prožijme jej a zakusme ho v celé jeho hloubce a šíři. Jedině tak ho budeme moci prezentovat světu a pro sebe zužitkovat.
Je tomu tak proto, že naše Pravoslaví není muzeum ani minulost, ale život, tvorba a vyzařování. Je to velká myšlenka našeho národa, je to zlatá naděje naší spásy, je to naše chlouba v Kristu. Hlásejme ho s hrdinstvím a statečností jako skutečné děti jeho velkých hrdinů.
Krásné pravoslaví, krví potřísněná nevěsto Kristova, nikdy, nikdy nedovol, aby tě nehodní zapřeli, ale pokud to okolnosti a doba vyžádají, učiň nás jako národ hodnými, abychom za tebe prolili byť i poslední kapku naší krve.
Amen.“
Úryvek z knihy „Umění spásy“, svazek První, vyd. Posvátný monastýr Filotheu, Svatá Hora Athos, 2004.
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj ikon: Byzantine icons
Zdroj příspěvku:
