Svatý valašský kníže Constantin Brâncoveanu
a jeho synové Constantin, Stefan, Radu a Matouš spolu s jejich rádcem Janachem
Slovo úvodem
Mohlo se stát, že bych o těchto velkých křesťanských a důstojných mučednících ještě dlouho nenapsal. A přece mou mysl něco či někdo v těchto dnech pohnul, abych se vrátil k tématu, které mě zpovzdálí provází po mnoho let.
Při své dávné cestě do Rumunska jsem zavítal do jednoho bukurešťského chrámu; později jsem pochopil, že jde o chrám zasvěcený svatému Jiřímu Novému. V tomto chrámu, v centru Bukurešti, se kromě jiného nacházejí také ostatky svatých mučedníků Brâncoveanu, vévody čili knížete Constantina a jeho synů spolu s jejich rádcem.
Kdykoli jsem pak do hlavního města Rumunska přijížděl, doslova jsem dychtil po tom navštívit tento krásný chrám a zůstával dlouhé chvíle v místní zahradě. Bylo vidět, že lidé sem přicházejí rádi, ba vícekrát za den. Nakonec jsem si koupil malou ikonu těchto svatých mučedníků a odjel domů. Od té doby jsem se na toto místo už nevrátil, ale ikonu měl stále u sebe. Mnohokrát jsem si říkal, že musím už konečně lépe poznat život těchto svatých, což jsem také učinil. Ale věděl jsem, že jim dlužím něco více, než si jen pro sebe přečíst pár řádků o jejich utrpení.
Roky plynuly, a já stále meškal s naplněním svého příslibu.
Nehledě na to, že věhlas o tomto významném valašském vládci se roznesl již všude kolem nás, to jest v různých českých médiích, ČT, rozhlase apod. Bylo tedy načase pravoslavně oslavit toho, kterého oslavil sám Pán Ježíš Kristus, a my jako „služebníci neužiteční“ jsme učinili jen to, co jsme byli povinni učinit (srov. Lk 17,10).
K té dlouho odkládané chvíli došlo až dnes, když jsem jednomu svému blízkému příteli chtěl vybrat vhodný dárek k narozeninám. Jmenuje se podobně jako tento svatý valašský kníže. A já si v tu chvíli vzpomněl na ikonu, kterou mám doma na poličce. Je stále ještě zabalená do celofánu. Celé ty roky byla takto „připravena“, aby jednoho dne spočinula v rukou toho, komu bude možná zapotřebí ještě více než mně.
A tak se i stalo. Ikona byla darována. A s vděčností přijata. Ještě před tím jsem však stihl ve své mysli prolétnout všechny své zážitky a sepsat krátké pojednání o těchto svatých a šlechetných pravoslavných vládcích, jejichž osobní víra, čest a odvaha naplnily mé srdce dojetím…
Svatý a zbožný kníže Constantin Brâncoveanu
Rumuni si v roce 2014 připomněli 300. výročí mučednické smrti svého dávného pravoslavného panovníka Constantina Brâncoveanu, který vládl Valašsku v letech 1688-1714. Jeho panování bylo pro rumunskou kulturu a duchovní sféru mimořádně významným obdobím.
Svatý Constantin Brâncoveanu se narodil v roce 1654 a byl vychován svým strýcem Konstantinem Kantakuzenem, díky čemuž získal vynikající vzdělání. 29. října 1688 byl zvolen shromážděním bojarů vévodou Valašska, kterému vládl dvacet pět let s pokorou a trpělivostí a ve všech věcech se řídil duchem evangelních přikázání.
Díky obratné politice diplomatických spojenectví se mu podařilo přes všudypřítomný útlak Turků pozvednout svou zemi na vrchol ostatních velmocí. Založil mnoho chrámů a klášterů ve Valašsku a šířil své almužny do zbytku pravoslavného světa, zejména na Svatou Horu Athos.
Dobová podobizna svatého knížete Constantina a jeho umučených synů
Chrám sv. Jiřího Nového v Bukurešti,
kde se nacházejí ostatky svatých mučedníků
Socha valašského vládce Constantina se svými dětmi v jednom z rumunských měst
Svatý kníže Constantin se svou ženou Marikou
Zajetí, odsouzení, mučení a smrt v Konstantinopoli
V roce 1703, když byl kníže Constantin navíc nemocný, byl předvolán sultánem do Adrianopole (nyní Edirne v Turecku), kde se měl omluvit za svou neschopnost platit stále rostoucí daně. Do té doby jeho nejbližší spojenec a velitel jeho armády, Tomáš Kantakuzenos, využil nepřítomnosti svého vládce a připojil se k Rusům. Tato zrada způsobila vládci velký zármutek a uspíšila jeho smrt. Svatý kníže Constantin byl neprávem obviněn z tajných vztahů s Rakouskem, Ruskem a Benátkami, jakož i z uzurpace transylvánských zemí ve prospěch své rodiny, a tudíž ze zrady Osmanské říše. Byl uvězněn a jeho majetek byl zkonfiskován.
Během velkého a strastného týdne byl zajat Turky a odvezen s celou svou rodinou a svým věrným rádcem Janachem Vacarescem do Konstantinopole, kde byl vsazen do vězení Yedikule. Ještě před tím se vládce Constantin naposledy rozloučil se svými nejbližšími a po jmenování svého nástupce řekl:
„Pokud toto utrpení přichází od Boha kvůli mým hříchům, ať se stane Jeho vůle. Ale jestli je to ničemnost lidí, kteří touží po mé zkáze, ať Bůh odpustí mým nepřátelům.“
Ve vězení Yedikule byl po dobu čtyř měsíců vystaven spolu se svými syny všemožnému mučení od natahování na kolo, bodání až po lití roztaveného železa na tělo.
Nakonec, 15. srpna, tedy v den, kdy Církev slaví svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice, a zároveň v den jeho šedesátých narozenin, byl předveden před sultána Ahmeda III. a za svou domnělou zradu Osmanské říše nespravedlivě odsouzen k trestu smrti. Svatý kníže Constantin měl spolu se svými syny ještě právo krátce se pomodlit. Jejich kati jim pak naposledy nabídli záchranu života, ovšem pod podmínkou, že přestoupí na islám. V takovém případě by jim bylo vše odpuštěno a nic by se jim nestalo.
Něco takového však svatí novomučedníci odmítli. Byli proto vyhnáni bosí ven, přičemž na sobě měli jen košile, jako poslední z nějakých zločinců. Poté byli odvedeni na místo jejich mučednictví poblíž Sarai, kde již čekal sultán, jeho vezír a velvyslanci velkých evropských mocností.
V čele průvodu stál nejmladší syn vládce Constantina – Matěj, teprve dvanáctiletý mladík. Budoucí mučedník poklekl do řady ostatních svých bratří a vládce Constantin jim řekl:
„Mé děti, mějte odvahu! Ztratili jsme všechno na tomto světě, zachraňme alespoň své duše, smyjme naše hříchy svou krví… Podívejte se na vše, čím kvůli nám trpěl Kristus. Nenechme se zahanbit a nezraďme naši slavnou víru…“
Pro prodloužení bolesti a utrpení Constantina Brâncoveanu mu nejprve před očima popravili jeho čtyři syny a rádce.
Začali jeho rádcem Janachem Vacarescem, pak pokračovali nejstarším synem až po nejmladšího Matěje. Když Constantinův nejmladší syn viděl, kolik krve bylo prolito, vyděsil se, přiskočil sultánovi k nohám a řekl: „Chci se stát Turkem,“ což tehdy znamenalo přijmout islám. „Jen mi zachovej život.“
Jeho otec ho ale okamžitě povzbudil a dodal mu znovu odvahy, když pravil: „Je lepší zemřít tisícerou smrtí než zradit naši víru, které se nemůže nikdo proti naší vůli zmocnit.“ Dítě bylo poté znovu posilněno ve víře a něžně položilo svou hlavu pod katův meč se slovy: „Chci zemřít jako křesťan. Stínej!“
Záchrana svatých ostatků a jejich přenesení z ostrova Chalki do Bukurešti
Těla šesti mučedníků byla vržena do Bosporu, zatímco jejich hlavy byly naraženy na kůly u vchodu do paláce. Po třech dnech byly také vhozeny do moře, ale na příkaz patriarchy je křesťané shromáždili a chránili na ostrově Chalki.
Manželka umučeného vládce Marika a další členové rodiny, kteří zůstali ve vězení, unikli smrti díky obrovské částce, kterou jako výkupné zaplatili další křesťané.
Po mnoha peripetiích se kněžna Marika vrátila zpět do vlasti, konkrétně do Bukurešti, kam se jí podařilo v roce 1720 přepravit ostatky svého manžela a všech zabitých dětí. Ty byly poté slavnostně uloženy v chrámu sv. Jiří Nového, který nechal postavit sám vládce Constantin.
Dne 20. června 1992 Rumunská pravoslavná církev tyto mučedníky svatořečila a jako jejich svátek ustanovila 16. srpen, aby nekolidoval se svátkem Zesnutí Přesvaté Bohorodice, kdy byli novomučedníci Brâncoveani popraveni.
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Zdroj:
Νέος Συναξαριστής της Ορθοδόξου Εκκλησίας, υπό Ιερομονάχου Μακαρίου Σιμωνοπετρίτου. Τόμος δωδέκατος, Αύγουστος, σελ. 173. Ίνδικτος, Αθήναι 2009.
Další prameny:
Ο άγιος ηγεμόνας-μάρτυρας Κωνσταντίνος Μπρανκοβεάνου και οι συν αυτώ
https://www.oca.org/saints/lives/2020/08/16/149014-saint-constantine-brancoveanu-and-those-with-him
