O Přesvaté Bohorodici a teologických východiscích úcty pravoslavných křesťanů k její osobě
Formou otázek a odpovědí
Místo úvodu
Pojem Theotokos (řecky θεοτόκος a rusky Богородица, Bogorodica) znamená „Ta, která porodila Boha“ čili Bohorodice. Jedná se o titul, který Církev již ve starověku připisovala Ježíšově matce, Panně Marii, a který byl vyhlášen 3. všeobecným sněmem v Efezu roku 431[1] jako dogma, tj. oficiální a neměnné církevní učení.
Tento pojem sehrál později, ve 4. a v 5. století, velmi důležitou roli na pozadí velkých teologických sporů, neboť, stručně řečeno, vyjadřoval, že Mariin syn Ježíš byl úplný Bůh a úplný člověk, že tedy Jeho dvě přirozenosti – božská a lidská – byly sjednoceny v jediné osobě Ježíše Krista. Proti tomuto pojetí stál Nestóriův pojem Christotokos (řec. Χριστοτόκος, tj. „Ta, která porodila Krista“ čili Kristorodice), který omezoval Mariinu úlohu na matku Ježíšova lidství.
Efezský sněm odsoudil nestoriánství jako herezi, neboť to vlastně v Ježíši Kristu předpokládalo dvě samostatné osoby – jednu lidskou a jednu Boží, přičemž ty byly podle Ustanovení pozdějšího 4. všeobecného sněmu v Chalcedonu „neslitě, nezměnitelně, nerozdílně a nerozlučně“ sjednoceny. Efezský sněm tak definoval, že ačkoli byl Ježíš úplný Bůh i úplný člověk, Jeho božství a lidství bylo věčně spojeno v jediné osobě, a to v osobě Boží věčného Syna coby druhé osoby Nejsvětější Trojice, a proto Marii přísluší pojmenování Bohorodice.
Toto pojmenování Marie nemělo ale nikdy označovat, že by byla souvěčná s Bohem anebo že by existovala dříve než Bůh, nebo že by byla zdrojem Ježíšova božství.
Je třeba říci, že církevní Otcové, vlastně již od dob svatého Athanásia Velikého, a dokonce ještě dříve, nazývali Pannu Marií „Bohorodicí“ (řec. Theotokos). A proto nelze považovat tyto snahy za nějaké novoty v tehdejším životě Církve.Continue reading →
