Z dopisu schimonacha otce Nikodéma
Ruský schimonach otec Nikodém ze Svaté Hory Athos navštívil v roce 1958 Jeruzalém a byl svědkem oné neobyčejné slavnosti, která se koná při sestoupení Svatého světla čili Blahodatného ohně. Ve svém dopise tuto slavnost znamenitě popisuje.
Kopule Chrámu Vzkříšení v Jeruzalémě
Na Velkou Sobotu kolem poledne jsem já, hříšný schimonach Nikodém, měl to štěstí následovat z oltáře Chrámu Kristova Vzkříšení pravoslavného jeruzalémského patriarchu v průvodu obcházejícím svatou kapli Kuvuklii, a uvidět to, co se u Životodárného hrobu podaří spatřit málokomu. Když průvod obešel kapli třikrát, řecký pravoslavný patriarcha se zastavil před zavřenými a zapečetěnými dveřmi do Hrobu Páně (stál jsem z pravé strany u podsvíčníku před Kuvuklií, nedaleko, dva kroky od patriarchy). Patriarchu zde svlékli do podrjasníku: Sňali mu mitru, sakkos a omofor. Policie a úřady jej prohledali, potom strhli stuhy s pečetěmi ze dveří kaple (Kuvuklie) a vpustili patriarchu dovnitř… Spolu s ním vpustili i arménského patriarchu (ten se neúčastnil průvodu, ale stál se svým lidem po levé straně Kuvuklie).
Do kaple vpustili i další lidi: duchovní, kteří na patriarchovo znamení uhasí Blahodatný oheň na loži Životodárného hrobu a vezmou z Hrobu vše, co bylo připraveno k přijetí Blahodatného ohně.
Když arabští policisté určení za doprovod obou patriarchů s Blahodatným ohněm vešli do Kuvuklie, byly za nimi zavřeny dveře. Jak je všem známo, v kapli jsou dva oddíly: vedlejší Andělův oltář a sám Životodárný hrob Páně – jeskyně. Dovnitř jeskyně Hrobu vchází pouze řecký pravoslavný patriarcha. Ostatní, s policií a arménským patriarchou, zůstávají při Andělově oltáři a mlčky čekají.
Dveře kaple se zavřely, všichni zmlkli a v celém Chrámě Kristova Vzkříšení zavládlo hrobové ticho. Všichni, kdo se shromáždili k modlitbě, očekávali od Hospodina Blahodatný oheň.
Je třeba povědět také něco o přípravě Hrobu Páně v Kuvuklii.
Na Velký Pátek večer jsou zhašena světla v celém chrámu, a to pod kontrolou policie. Do středu lože Životodárného hrobu je postavena lampáda v podstavci, naplněná olejem a s plovoucím knotem, funkční, ale nezapálená. Při okraji lože se dokola umístí stuha a celé lože se poklade kousky vaty. Po této přípravě a policejní prohlídce se Kuvuklie uzavře a zapečetí. Hrob Páně zůstává zapečetěný až do Velké soboty, kdy je patriarcha vpuštěn do jeskyně lože Spasitelova, aby přijal Blahodatný oheň.
Nastala Velká sobota, patriarchu vpustili do jeskyně Životodárného hrobu a dveře se za ním zavřely. Zavládlo naprosté ticho… V jeskyni je tma a patriarcha se tam o samotě v tichosti modlí ke Spasiteli. Někdy asi deset minut, jindy i déle. V mém případě bylo třeba čekat asi 15 minut. A vtom náhle, v naprosté tmě, se na loži Životodárného hrobu začnou sypat jakoby jasně modré skleněné perličky, přibývá jich, proměňují se v modrý oheň, od něhož se zapaluje připravená vata, stuha a lampáda. Všechno se mění v plamen Blahodatného ohně…
Patriarcha neprodleně zapaluje své dva svazky svíček, vchází do Andělova oltáře a nechává arménského patriarchu, aby si zažehl své svíce; potom oba patriarchové podávají bočními oválnými okénky Blahodatný oheň věřícím.
Když se objeví Nebeský oheň, po celém velkém prostoru Chrámu Vzkříšení Páně se jako hrom rozlehne radostný a nadšený křik. Mezitím je na loži Hrobu Páně uhašen oheň (který zprvu nijak nepálí) a je vynesena hořící, zapálená lampáda a vata se stuhou. Dva arabští policisté vynášejí z Kuvuklie na ramenou patriarchu, podpíraného duchovními, a rychle ho nesou do oltáře Chrámu Kristova Vzkříšení. Před patriarchou jde jeden duchovní s hořící lampádou. Všechno se děje tak rychle, že si u Kuvuklie při vynášení patriarchy jen málokdo stihne zapálit svíce. Já jsem to také nestihl, ale připojil jsem se k davu a vešel za patriarchou do oltáře, kde jsem si zapálil svůj svazek svíček od Blahodatného ohně z rukou samotného patriarchy.
schimonach Nikodém ze Svaté Hory Athos
z ruštiny přeložil Petr Křížek
Úryvek z dopisu řeckého archimandrity otce Kyriakose, strážce Hrobu Páně
ve svatém městě Jeruzalémě, o úkazu Blahodatného Ohně
„A co se týče Blahodatného Ohně, ani já ani nikdo jiný nemá právo být v tento okamžik s nejblaženějším patriarchou uvnitř jeskyně Hrobu Páně, kromě biskupa arménského, a i ten je vpuštěn jen do Andělova oltáře.
Jen jeruzalémský patriarcha vchází do vnitřního prostoru jeskyně, ve které se nachází Životodárný Hrob.
Před několika staletími se Arménům podařilo zpochybnit nárok pravoslavných přijmout Svatý Oheň v jeskyni Hrobu Páně. Pravoslavní tehdy vůbec neměli přístup do chrámu Vzkříšení Kristova a byli přinuceni stát v nádvoří. Po určité době, když se patriarcha a lid modlili v nádvoří, oheň vystoupil ze sloupu, který se nachází vedle vstupních vrat. Arméni se nedočkali ničeho. Od té doby nás už neodháněli od Životodárného Hrobu. Tento sloup je dosud puklý a zčernalý.“
http://www.orthodoxia.cz/kalendar/ohen2.htm (česky),
http://www.zeitun-eg.org/jerusalem.html a mnoho jiných.
Oba příspěvky čerpány z Brněnského pravoslavného věstníku (č. 8/2005)
