Ctihodný otec Jan Klimakos (Lestvičník), spisovatel „Nebeského žebříku“
(památka 30. března / 12. dubna a rovněž 4. neděli velkopostní)
Svatý Jan Sinajský byl mimo jiné spisovatelem, který sepsal znamenitou Lestvici neboli Žebřík[1]. Ctihodný Jan přišel na Sinajskou horu do monastýru svaté Kateřiny[2] už jako šestnáctiletý chlapec. Právě zde prošel několika stupni svého mnišského povolání: nejprve jako poslušník, posléze jako mnich a poustevník a nakonec jako sinajský igumen, kterým byl až do svého osmdesátého roku života. Jeho životopisec, mnich Daniel, o něm říkal, že se „tělem povznesl na Sinajskou horu a duchem na horu nebeskou“. U svého duchovního otce Martýria prožil v poslušenství devatenáct let. Anastasij Sinajský, který jednou viděl mladého Jana, o něm předpověděl, že se stane igumenem Sinajského monastýru, což se také později vyplnilo.
Po zesnutí svého duchovníka se Jan usídlil v jeskyni, ve které prožil dvacet let, naplněných tvrdým půstem a asketickým zápasem.
Svatý Jan Lestvičník byl rovněž velkým přímluvcem u Boha za své spolubratry. Jeho učedník Mojžíš jednoho dne usnul ve stínu velkého kamene, který hrozil, že se na něj sesune. Ctihodný Jan jednou při modlitbě ve své kelii spatřil, v jakém je nebezpečí jeho učedník, a začal se proto usilovně za jeho záchranu modlit k Bohu. Učedník Mojžíš jej poté spatřil ve snu, jak na něj volá a křičí, díky čemuž se probudil a utekl v poslední chvíli před jistou smrtí. Kdyby neutekl, kámen by jej byl zavalil.
Na naléhání bratří přijal svatý Jan hodnost igumena a staral se s horlivostí a láskou o spásu lidských duší. Jednou se přihodilo, že mu kdosi vytkl, že je mnohomluvný, ale on se nenechal ani myšlenkou spoutat hněvem anebo se rozzlobit, a raději umlkl a po celý rok nepromluvil ani jednoho slova, dokud jej bratři neuprosili, aby opět začal mluvit a poučoval je díky své od Boha získané moudrosti.
Jindy se zase přihodilo, že do Sinajského monastýru přišlo na šest set poutníků. Při pohoštění těchto poutníků najednou všichni spatřili jednoho úslužného mladíka v židovském oděvu, kterak slouží u stolů poutníků a ostatním spolusloužícím sám říká, co a jak mají dělat. Za nějakou chvíli tento mladík zmizel, a když si toho všichni všimli a začali jej hledat, řekl jim svatý Jan: Nehledejte ho, to sám prorok Mojžíš nám posloužil na tomto svém posvátném místě…
Po dobu, kdy přebýval v tichu jeskyně, napsal sv. Jan mnoho užitečných knih, ze kterých se nejslovutnější, a dodnes velmi užívanou, stala kniha známá pod názvem „Lestvice“ čili Žebřík, ve které se popisuje způsob výstupu duše k Bohu po jednotlivých stupních po vzoru žebříku. Před svou smrtí určil sv. Jan za igumena monastýru svého bratra Georgia. Ten se ale mnoho soužil kvůli svému odloučení se svým bratrem Janem, a tehdy mu sv. Jan řekl, že když se stane důstojným toho, aby byl v blízkosti Boží na onom světě, bude se modlit, aby i on, Georgios, byl stejného roku vzat do nebe. A tak se i stalo. Za deset měsíců odešel ve spánku Georgios mezi obyvatele Království nebeského, jak mu to předpověděl jeho veliký bratr Jan Lestvičník.
[1] Κλίμαξ – Лествица – Žebřík, Rajský žebřík, kniha napsaná v polovině šestého století ctih. Janem po prosbě Jana, igumena Raifského monastýru, představuje návod k neustálému duchovnímu zdokonalování každého křesťana, mnicha i laika. Obraz Žebříku je převzat ze Starého zákona, kde je popsáno vidění Jakubova Žebříku, po kterém andělé Boží vystupovali a sestupovali (viz Genesis 28, 12). Tato vzácná duchovní kniha je jedním z hlavních pilířů asketické literatury.
[2] Monastýr svaté Kateřiny se nachází na Sinajském poloostrově v egyptské poušti na úpatí Mojžíšovy hory v místě, kde Mojžíš spatřil hořící keř. Řecký monastýr byl založen v 6. století a je jedním z nejstarších křesťanských klášterů na světě; byl vystavěn jako pevnost kolem biblického „hořícího keře“, který uvnitř kláštera roste dodnes a přivádí k tomuto místu mnoho poutníků. Základem kláštera je trojlodní bazilika, v níž se nachází unikátní sbírka starobylých knih, rukopisů a ikon.
Tropar ctihodnému Janu Klimakovi (1. hlas)
Bohonosný otče náš, Jane, zjevil ses jako obyvatel pouště,
anděl v těle a divotvůrce, půstem, bděním a modlitbou přijal jsi dary nebeské, modlitbou uzdravuješ neduhy těl i duší těm, kteří se k tobě s vírou utíkají.
Sláva Tomu, jenž ti dal sílu; sláva Tomu, jenž tě korunoval;
sláva Tomu, který skrze tebe všechny uzdravuje.
Kondak (4. hlas)
Pán tě postavil, otče Jane, učiteli náš, na výšinu pravé askese jako neklamnou hvězdu, jež osvětluje všechny končiny.
Slova z devátého stupně – O zášti
ctih. Jana Klimaka z knihy Nebeský žebřík
Vědomí Kristova utrpení uzdravuje od zášti, jež je silně zahanbena Jeho trpělivostí. Uvnitř shnilého dřeva se rodí červi, stejně jako ve falešné mírnosti a předstíraném vnitřním klidu se hromadí hněv. Ale ten, kdo jej vypudil, nalezl odpuštění, na rozdíl od toho, kdo jej v sobě shromažďuje. Ten je zbaven Božího milosrdenství.
Pro odpuštění mnozí vynaložili velkou námahu, ale muž bez zášti je ještě předčil, neboť bylo řečeno: „Odpouštějte rychle a bude vám bohatě odpuštěno.“ (Luk 6, 37) Odpuštění je znamením pokání. Ale kdo v sobě drží zášť, i když si myslí, že se kaje, ten se podobá člověku, kterému se zdá, jak běží.
Nikdo by neměl tuto skrytou vášeň podceňovat a tvrdit, že není důležitá, protože často pronikla až k duchovním osobám.
Slova z desátého stupně – O pomluvě
ctih. Jana Klimaka z knihy Nebeský žebřík
Nikoho neodsuzuj, ani když uvidíš, jak hřeší v hodině své smrti. Boží soud je lidem skrytý. Někteří lidé velmi zjevně selhali, ale ve skrytu vykonali mnohem větší dobro. A tak se lidé, kteří je znevažovali, zmýlili, protože neviděli plamen, ale jen kouř.
Věz, že znamením mstivých a závistivců je i to, že v pohroužení do ducha nenávisti rádi haní učení, skutky a ctnosti bližního. Viděl jsem lidi, kteří tajně páchali strašné hříchy, ale nebyli odhaleni, zatímco v předstírání vlastní bezúhonnosti ohavně škodili těm, kdo jen maličko poklesli zato na veřejnosti.
Soudit znamená nestydatě ukořistit Boží výsadu, odsoudit znamená zahubit vlastní duši. Stejně jako domýšlivost dokáže zahubit člověka i bez jiné vášně, tak nás dokáže dokonale zahubit i samotný zvyk posuzovat druhé. Onen Farizej byl také odsouzen právě proto. (Luk 18, 10 – 14)
Užitečné odkazy:
Z dostupných publikací o svatém Janu Klimakovi v češtině:
Nebeský žebřík byzantského mystika Ióanna Klimaka je dnes shodně považován za jedno z nejvlivnějších děl východní i západní asketiky. Spis se těšil mimořádné oblibě již od svého vzniku v 7. století a zanechal výraznou stopu v asketické literatuře i duchovním životě mnichů i laiků následujících staletí.
Nedávné vydání tohoto díla (2015) v nakladatelství „Pavel Mervart“ a v překladu Aleny Sarkissian přináší vůbec první český překlad tohoto spisu do češtiny, a to včetně úvodní studie, komentářů a rozsáhlé obrazové přílohy.
Marek Malík a MD
