Neodsuzuj
Poučení svt. nového mučedníka Arkádije (Ostalského), biskupa Lubenského, vikáře Poltavského
„Neodsuzovat“ je Kristovo přikázání:
- Nesuď, neboť i ty jsi hříšný. (Mat 7, 1 – 5)
- Nesuď a nebudeš souzen. (Luk 6, 37; Řím 2, 1)
- Neodsuzuj, neboť neznáš vše a lehce se můžeš mýlit ve svém soudu.
- Je jen jeden spravedlivý Soudce. (Bůh – 1. Kor 4, 5)
Odkud se u lidí vzala vášeň k odsuzování bližních?
Pochází:
Z nedbalosti k sobě samému…
Kdybychom sami více pozorovali svůj vlastní život a porovnávali ho s životy křesťanských svatých, tak bychom se nikdy neodvažovali sledovat život našich bližních.
- Z neochoty napravit se…
My mnohokrát i zpozorujeme svojí vlastní hříšnost, ale protože náprava je práce těžká a svědomí nás obviňuje, sami sebe uklidňujeme tím, že hledáme hříchy u druhých a říkáme, že ostatní jsou lidé horší než my. Porovnáváme sebe ne se spravedlivými, nýbrž s hříšníky, uklidňujeme se a už se nestaráme o vlastní nápravu.
- Z nedostatku lásky k bližnímu…
Neboť ten, kdo miluje, nikomu neříká o hříších člověka, kterého má rád, ale naopak je přede všemi skrývá, brání se a zastává se svého bližního a lituje ho upřímně. Takto například dobrá matka a žena nikdy nezačne vyprávět o slabostech a prohřešeních svého syna anebo muže.
V čem je odsuzování zhoubné?
Nepozornost k sobě samému přechází k vlastní nedbalosti. Člověk zcela přestává pracovat nad spásou vlastní duše a hlídá ty druhé, k nimž směřuje jeho zájem, vyhledává a poukazuje na jejich hříchy. Je to podobné, jako když by člověk činil pořádek na cizím hospodářství, a poté už by neměl čas na své vlastní, které kvůli tomu zpustne.
Hlídajíce druhé a odsuzujíce je, dává takto ďáblu možnost, aby jeho samého lehce ulovil jakýmkoli hříchem. Ďábel ukazuje takovému člověku různé lidi, kteří žijí hříšně, a když spatří, že ten se na ně zadíval, roztahuje své sítě, do kterých poté hříšník padá. V tomto případě postupuje jako doktor, kterému malé dítě nechce ukázat svoji bolístku. Podá mu hračku, jíž doktor odvede pozornost dítěte, a v tom okamžiku využije příležitosti, aby prohlédl jeho bolístku, propíchne vřed, vytrhne zub apod.
Když naučí hříšníka vyhledávat hříchy bližního, přivádí ho ďábel ke sklíčenosti a malomyslnosti, poté až k úplnému zoufalství a beznaději. Když si člověk u druhých všímá pouze jejich hříchů, zla a lži, přichází ke strašnému a zhoubnému závěru, že celý život je zlý, celý svět je zlem, zlý je i Bůh, který učinil zlo. A z toho pramení úsudek, který takový člověk učiní, a sice že nestojí za to žít uprostřed takového zla, hříchu, podvodu, lži a klamu. Touto cestou potom ďábel přivádí člověka až k myšlenkám o sebevraždě.
Odsouzení, odsuzuje nás:
Pán odsuzuje pyšného farizea za to, že ten odsoudil hříšného celníka (viz Luk 18, 14).
Ctih. Jan Savvaita (památka 20. března / 2. dubna) jednou uslyšel o špatném životě jednoho mnicha a odsoudil ho. Poté, když vstal na modlitbu, měl vidění a spatřil Ježíše Krista ukřižovaného, a když se mu chtěl poklonit, uslyšel Pánův hlas, kterým promluvil k andělům: Vyžeňte ho, neboť odsoudil bratra svého ještě před mým soudem. Když andělé vyháněli tohoto ctihodného otce, tak za dveřmi své kelie náhle zmizela jeho mnišská mantije, což bylo pro něj znakem ztráty Boží záštity. Poté prožil Jan sedm let v poušti, kde nejedl chleba, dokud nespatřil Pána, jak mu vrací jeho vlastní mantiji.
Ti, kdo odsuzují bratra v tomto dočasném životě, budou odsouzeni Pánem v tom věčném.
Jak neodsoudit člověka, který činí zlo?
Lékaři, uzdrav sám sebe! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám. Všichni jsme hříšní, a proto nemáme právo kohokoli a v čemkoli soudit. Odsoudíš bratra anebo sestru, a už si nevšimneš, jak sám upadáš do toho samého hříchu.
Z odsuzování neplyne žádný užitek pro nikoho, protože, jak soudí druhé, bude za to Bohem odsouzen, a ten, kdo slyší, jak ho druzí odsuzují, se nenapraví, ale spíše se ještě více zatvrdí. Proto nesuď toho, kdo hřeší, ale lituj ho. Svojí láskou zakryj jeho hřích, přistup k němu opatrně jako k nemocnému, a pomoz mu v boji s hříchem, modli se za něj, ochraňuj ho všude, staň se mu druhem a bratrem, měj ho rád, neboť jen láskou ho můžeš napravit.
Závěr
- A tak neodsuzuj, abys sám neupadl do stejného hříchu.
- Neodsuzuj, aby se ďábel nad tebou nesmál, když upadneš do jeho sítí.
- Neodsuzuj, aby spravedlivý Soudce v den Strašného soudu neodsoudil tebe.
