Nikoho nezarmucuj
Jestliže se chceš modlit tak, jak je třeba, tak nikoho nezarmucuj, jinak se budeš modlit zbytečně. Jestliže nechceš odpadnout od Boží lásky, nikdy nesmíš dopustit, aby tvůj bratr usnul a zůstal vůči tobě rozhořčen anebo popuzen, nebo abys ty sám neusnul, pokud o něm takto smýšlíš.
Jestliže máš ve svém nitru nějaké zlé myšlenky na svého bratra, pomodli se o něm, a tím ukončíš také pohnutí této zlé vášně, protože modlitba odhání smutek, žal a všechny starosti. Jestliže ten druhý nadále v sobě chová vůči tobě zlo, prokaž mu milost a buď před ním pokorný, vynasnaž se získat si jeho přátelství, a takto jej zbavíš od zlé vášně.
Smysl života
Je jen jeden smysl života na zemi, třebaže se někteří lidé snaží a chtějí jej zničit všemožnými nesmyslnými teoriemi. Tím smyslem je plnění Kristových přikázání.
Hněv – stín egoismu
Příčiny, které vyzývají zlou vášeň hněvu, jsou mnohé, ale jsou si podobny mezi sebou a jedna od druhé závisí, nakolik je spojuje ziskuchtivost a sebeláska. Kde vítězí zhoubný egoismus, tam bezpodmínečně přebývá i jeho stín – a tím jest hněv.
Proč vzniká hněv? Vzniká kvůli tomu, že na cestě sebelásky vznikají překážky.
Zármutek a nemoci
Jako noc se mění v den a zima střídá léto, tak i domýšlivost a poživačnost se střídají se zármutkem a nemocemi, ať už v tomto čase anebo v budoucím.
Tak jako lékař určuje nemocným pro jejich léčbu hořké léky, tak zlomyslným, nenávistníkům a požitkářům Boží prozřetelnost dopouští mučivé zármutky.
Nechť každé nedobrovolné strádání se ti stane dalším důvodem mít na paměti Boha, a potom bude vždy důvod k pokání.
Ti, kdo léčí, nedávají jeden a ten samý lék všem nemocným. Tak i Bůh, který uzdravuje nemoci duše, zná nejenom jeden způsob léčby, který by byl přístupný všem, ale u každé nemoci předkládá své léky, které dopomáhají k uzdravení.
Pokušení
Všechno, co narušuje klid a zákonitosti našeho života, se nazývá pokušením.
V čase hojnosti, blahobytu a dostatku všeho se kolem nás nachází mnoho přátel. V čase pokušení…, najdeš-li třebas jen jednoho?
Vše, co se s námi děje, jsme schopni si vykládat a objasňovat podle svého. Avšak kolika zkouškám, trápením a útrapám musíme být vystaveni, to zná a ví jen Bůh, který je dopouští.
My, kteří jsme křesťany, se každý den snažíme o to, abychom plnili naše křesťanské povinnosti, ale ať by byla naše snaha a úsilí jakkoliv velké, stejně vždy někde na naší cestě učiníme špatný krok, protože bezchybné cesty není… Obyčejně bývá neúplné naše pokání, a také nedostatečné. Je tomu pro to, aby zahladilo vinu, a to znamená, že nám zůstávají nesplacené dluhy… Ony zůstávají neznámé našemu vlastnímu úsudku, ve stejném okamžiku jsou však velmi dobře a přesně známy Boží spravedlnosti. Co musíme a máme dělat? Jestliže nemůžeme přinést důstojné pokání v plné míře zde a tady, čeká nás budoucí odsouzení a smrt, a my sami přijdeme o spásu. Aby se toto nestalo, Božská vůle důkladně a promyšleně sesílá potrestání a trápení, to znamená usmiřující zármutek, těžkost, bezděčnou událost, způsobující duševní bolest, která po své tíze odpovídá počtu chyb, a takto dochází ke splácení dluhu. A tak v pokušeních zkoušený člověk nemá reptat, být smutný anebo se na cokoli hněvat, neboť tímto on splácí dluhy své vlastní lenosti a nedbalosti anebo přejícnosti zla.
Jsou pak i taková pokušení, která jsme sami získali skrze obecenství a účastenství v cizích pokušeních. Tato spoluúčast může být vzestupného anebo sestupného druhu. Například urážející (člověk) je součástí pokušení uráženého, pomlouvač – pomlouvaného, obviňující – v pokušeních obviněného, a tak dále. To je spoluúčast sestupující druhu.
Vzestupný druh spoluúčasti nastává tehdy, když duchovní otcové skrze svoji modlitbu pozvednou na sebe pokušení svých duchovních dětí a obecně všech, za koho se modlí. Jsou i velká pokušení – tedy ta, kterým byli vystaveni a kterým se podrobili svatí Apoštolové a Sám Kristus, který na Sebe přijal hříchy celého světa.
Vybral a přeložil otec Marek Malík
Zdroje:
https://www.johnsanidopoulos.com/2009/07/blessed-elder-joseph-of-vatopaidi-his.html
