„Boha nemůžeš spatřit jinak než v osobě svého bližního, kterého budeš milovat, dokonce i tehdy, když tvou lásku nebude přijímat. Bůh se s námi setkává pouze prostřednictvím bolesti našeho bližního, kterou přijmeme na sebe. Tehdy naše modlitba přestane být modlitbou jen jednoho člověka, ale dvou osob, vyřčená jedněmi ústy. Neexistuje tajemnější zkušenost ze setkání s Pánem než ta, o níž hovoří evangelista Matouš: Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat 20,20)
„Minimální počet dvou osob, které tvoří nejmenší společenství osob v Kristu, se uskutečňuje v lásce a tajemně uvnitř srdce, za něž se modlíme a kterého naše láska již dopředu objala a usídlila se v něm. A tehdy již není jen jedno srdce, nýbrž dvě! Přesně podle slov ctihodného Izáka Syrského: Staň se účastníkem srdcí lkajících prostřednictvím bolesti modlitby a soudržnosti svého srdce a před tvýma očima se otevře zdroj milosti tvých žádostí.“ (Λόγος Λ΄ Περί Εὐχαριστίας, s. 129)
Otec jeromonach Eusebios (Vittis)
z knihy “Společenské rozměry pravoslavné duchovnosti”
