Starec Emiliános Simonopetrsský o zhoubné nenávisti
„Člověk, aby mohl žít duchovním životem, aby získal pro svůj život světlo, musí mít dokonalé obecenství se svým okolím. Okamžikem, kdy ztrácí toto přirozené, prosté a spontánní opouštění anebo odevzdání se svému bližnímu, a současně když postrádá prožívání toho druhého jako někoho blízkého, nemůže mít Boha (δεν μπορεί να έχει Θεόν). Proto bývá duše zatemněna, když je její vztah s Bohem narušen. A k jakému narušení ve své podstatě v duši dochází? Odpovědí je „nenávist“ – když našeho bližního nenávidíme. Když nenávidím svého bližního, to má primárně důvod skrytý v naší aktivitě, a znamená to, že urážím, odmítám, útočím, když toto vše konám proti svému bližnímu. Tímto je vyjadřována agresivní nálada duše. Namísto toho, abych měl s druhým, tj. se svým bližním, přirozený vztah, kdy ho přijmu do svého srdce, cítím naopak nenávist, což znamená, že vyháním svého bližního z vlastního srdce a života. Nenávist totiž znamená, že vidím svého bližního jako někoho cizího. Místo toho, abych v osobě druhého člověka spatřoval sám sebe, své já, vidím v něm někoho pro mne cizího. To může být snad přirozeným projevem pro lidi tohoto světa, ale pro nás, kteří jsme Kristovým tělem, je to něco naprosto nepřirozeného.“
z Blogu Orthognosia převzal a přeložil MD
P.S. V řeckém překladu septuagintní verze žalmů se jedná o Žalm 24.
Žalm 25
K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19. Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
