Slovo úvodem
Svatý Jan Zlatoústý (řec. Χρυσόστομος), jak kdysi poznamenal ve své homili ke svátku tohoto světce archim. Georgios Grigoriatský, patří kromě jiných svých věhlasných vlastností také k řádu našich předních novozákonních „proroků“.Continue reading →
Pozemská pouť svatých sedmi mládenců z Efezu: Maximiliána, Jamblicha, Martiniána, Dionýsia, Antonia, Konstantina (Exakustodiona) a Jana spadá do 3. stol. po Kristu.
Sv. Maximilián byl synem místního správce města Efezu a ostatních šest mladíků se narodilo v rodinách bohatých efezských občanů.Continue reading →
Zdá se být velmi obtížné stát se dobrým, ale ve skutečnosti je to velmi snadné, když začnete s dobrými zkušenostmi.
K tomu, abyste rostli, nepotřebujete nějaké zvláštní úsilí.
To dobro, které máš, máš uvnitř, jednoduše tím žiješ. Nenamáháš se, prožíváš to, je to tvoje vlastnictví, které udržuješ, a pokud dáváš dobrý pozor, zůstane ti po celý život.
Pemptousia.gr
Jediný Lukáš je se mnou. (2. Tim 4, 11)
Jedna zbožná matka doprovázela své dítě k přijímacím zkouškám na gymnázium a při rozloučení mu pravila:
– Nezapomínej, mé dítě, že jsi vždy až „třetí“.Continue reading →
V těchto dnech si připomínáme Zesnutí svatého apoštola a evangelisty
Jana Teologa, Apoštola Lásky.
DESET SLOV O LÁSCE
1. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
(1. Jan 2, 1 – 6)
– Mějte bázeň před Bohem… Mějte lásku… Buďte milosrdní…
– Vidíš mě, která tady žiji tolik let? Tady jsou tři démoni, kteří proti mně vedou zápas. Jeden představuje nevěru. Druhý prostopášnost a třetí snahu zalíbit se lidem.
– Asketka z Kleisouri také říkala: Ó (moje) duše touží (doslova je spalována láskou) po Kristu!Continue reading →
Láska (božská láska čili éros) ke Kristu[1], to je něco naprosto zvláštního. Ona nikdy nekončí, nemůžeš ji vyčerpat. Dává život, dává sílu, dává zdraví, dává, dává, dává… A jak dává, tím více si člověk přeje se zamilovat, zatímco lidská láska může člověka spíše unavit, doslova ho přivést k bláznovství. Když ale skutečně milujeme Krista, všechny ostatní lásky ustupují opodál. Ostatní lásky, než je láska Kristova, se mohou lidé nasytit, uspokojit. Kristovy lásky se však člověk nemůže nikdy zcela nasytit. Jen tělesné lásky se může zahltit.
Zdroj: Pemptousia.gr
[1] řec. (o) έρωτας προς τον Χριστό
Duchovní život je jako oko, které nesnese sebemenší nečistotu.
Ve všem je třeba zachovat citlivý přístup.
Zdroj: Pemptousia.gr