Video ze setkání starce Paisije s poutníky na Svaté Hoře Athos:
http://pravoslavbrno.cz/?s=40+zastaven%C3%AD
Další zveřejněné příspěvky na téma starce Paisije v rámci PCO Brno:
Lidé nevědí, jak někoho anebo něco ocenit. A proto nás musí ocenit ten, jenž vyhlašuje zápasy, ten, jenž rozdává ceny, ten, jenž koordinuje zápas, ten, jenž usměrňuje protivníky, ten, jenž jednotlivé atlety korunuje (věncem) vítězství, a konečně ten, jenž odměňuje vítěze slávou.
Zdroj: Pemptousia.gr
„Činím pokání, ale stydím se vyznat své hříchy. Je jich tolik, že se stydím je vyslovit před zpovědníkem.“ Pocit studu musí být, ale před tím, než se dopustíme hříchu, ne poté. Hanbu musíme cítit kvůli tomu, že jsme učinili nějaký hřích, ne se stydět za to, že se vyznáme ze zla, které se stalo.
Pokání (řec. μετάνοια) znamená vyznání hříchů, něco jako „vykoupení“. Nestyď se vyznat své hříchy. Jednou nastane odhalení všech tvých hříchů. Buď je tedy vyznáme sami, před nějakou osobou, před duchovníkem, nebo je odhalí sám Bůh v onen Den (soudu) přede všemi anděly a lidmi.
Pokud nepropásneme příležitost a odsoudíme včas sami sebe prostřednictvím pokání, poté budou smazány i všechny naše hříchy a my budeme osvobozeni.
Zdroj:
https://elderephraimarizona.blogspot.com/2018/06/blog-post_26.html
Obrácení nás všech směrem ke Kristu představuje podanou záchrannou ruku spásy, doslova “záchranné stéblo”, kterého se můžeme přidržet.
Zůstává nám jen jediná naděje, jestliže chceme zachránit sami sebe a naši vlast před nebezpečími.
Je jím pokání.
Zdroj: Pemptousia.gr
Svatí Otcové byli Bohem osvíceni a zanechali nám tyto dvě modlitby.
Tři plus tři slova: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“ a dvě plus dvě slova: „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás“.
Není třeba, abychom přečetli celé encyklopedie nebo mnoho knih. Těmito dvěma modlitbami se my křesťané můžeme zachránit. Mniši, kteří nemají takové starosti jako lidé ve světě, se modlí hodně a dosahují vysoké dokonalosti. Velmi jim v tom pomáhá naše Panagie.
Je to, jako kdyby promlouvali Kristu do ucha, protože jsou oddáni modlitbě, což je také jejich hlavním úkolem. A každý, kdo má dar modlitby ve svém srdci, když poté umírá, (posmrtné) celnice se ho nedotýkají. A po své smrti přechází přímo až k našemu Kristu.
Na jeho cestě už neexistují žádné překážky, protože jméno Kristovo má velkou moc.
Neboť Bůh je oheň.
Zdroj: Ichtys a Agiosgeorgiosavras blog
My lidé často chceme, aby cesta našeho života byla široká, bez jám, kamení, trní a bláta.
Chceme, aby byla posázena květinami.
Náš Pán nám však ukazuje jinou cestu, cestu bolesti.
Musíme ale vědět, že ačkoli je to těžké, pokud se z celého srdce obrátíme ke Kristu, pak nám sám Pán pomůže zázračným a nevysvětlitelným způsobem.
Bude nás podporovat, když náhle upadneme.
Posílí nás.
A také utěší!
Zdroj: Pemptousia.gr
Princezna Alice Řecká a Dánská se svým synem Filipem
Místo úvodu
Společně vnímaná historická témata nás opět zavádějí k ještě jedné zajímavé osobnosti, ne zcela nesouvisející s daným tématem, jemuž se v posledních příspěvcích věnujeme.
Nejde o někoho nově kanonizovaného, nejedná se o nikoho z členů ruské carské rodiny, a přece jen zde lze vypozorovat zajímavou paralelu.
Co může mít původem německá princezna, z rodu Battenbergů, společného s pravoslavím, sv. kněžnou Jelizavetou a vůbec s našimi tématy?
Divili bychom se, ale dost možná více, než bychom předpokládali.Continue reading →
Prvními svatými, kteří byli svatořečeni na Rusi, byli svatí strastotěrpci Boris a Gleb¹. Oddanost Boží vůli, dobrodušnost a mírnost vůči jejich nepřátelům, stejně jako i jejich předchozí život, přitahovaly srdce všech.
Znamení a zázraky, kterými je Bůh proslavil, odkryly jejich moc a nebeskou slávu.
Lidé se za nimi utíkali v nouzi, oslavovali je a jejich památku oslavovali několikrát v roce po celé Rusi. Jejich zjevení se na řece Něvě, v noci v den památky zesnutí jejich otce velikého knížete Vladimíra, vdechlo síly bohabojnému knížeti Alexandrovi, aby poté získal vítězství nad Švédy na řece Něvě, což posloužilo jako počátek k proslavení samotného apoštolům rovného Velikého knížete Vladimíra.Continue reading →
Řecká ikona napsaná v ikonopisecké dílně svatohorského monastýru Vatoped
Ctihodná mučednice velkokněžna Jelizaveta se narodila 20. října roku 1864 v protestantské rodině hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky princezny Alice, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie. Roku 1884 se provdala za Sergeje Alexandroviče¹, bratra ruského cara Alexandra III.
Když si u svého muže povšimla hluboké víry, velkokněžna se snažila najít celým svým srdcem odpověď na otázku: Která víra je pravá? Horlivě se modlila k Bohu a prosila Ho, aby jí odkryl svou vůli. Po dlouhém rozmýšlení se velkokněžna rozhodla a zvolila svaté Pravoslaví. Dne 13. dubna roku 1891, na Lazarovu sobotu, proběhl obřad přijetí Jelizavety Fjodorovny do lůna Pravoslavné církve. V onom roce byl velkokníže Sergej Alexandrovič jmenován generálním gubernátorem Moskvy.Continue reading →
Jednou se zeptali starce Paisije:
„Papuli, jak mohu být spasen?“
„Chyť se za šaty Panagie (Panny Marie).“
„To znamená s absolutní důvěrou, jakou má dítě ke své matce.“
Vysvětlení:
Papuli (řec. Παππούλη) je zdrobnělina znamenající „dědečku“ či „stařečku“.