Jaké předpoklady musí člověk splňovat,
aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý?
Svatý starec Paisij Svatohorec
Jednou se starce Paisije zeptali, jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý.
A starec jim odpověděl:
Odhodlaného ducha, pokoru, filótimo (souhrn ctností počínaje čestností), vznešenost a obětavost.
Člověk není ve svém životě užitečný, jestliže mu schází milost Ducha Svatého.
Duch svatý je Světlo, božské Světlo. V tom spočívá veškerá pravda. Pokud někdo nevidí, může narazit do skla, spadnout z nějakého útesu, do jámy anebo do nečistot. Nevidí, kam jde, protože mu schází Světlo.
Když ale přece jen trochu vidí, více se člověk vyhýbá všem těmto nebezpečím a chodí na své cestě s větší jistotou. A aby přišlo Světlo, je třeba chtění, to znamená, že musíš chtít, abys vyšel z temnoty. A pokud lidé vidí, byť jen matně, ani tehdy neupadnou, a Bůh se nebude zlobit. Pokud je ustaraný nějaký pozemský otec, když vidí, jak jeho děti upadají do bláta, trní a příkopu, natož pak Bůh!
Všechno špatné, co se ve světě děje, je způsobeno tím, že schází Boží osvícení. A když schází Boží osvícení, člověk se nachází ve tmě.
Pak jeden říká „pojďme tudy“, ale druhý praví „ne, já to vím lépe, pojďme tudy“, jeden zkrátka řekne „tudy“, jiný zase „jinudy“…
Každý si myslí, že je dobré, když se půjde tím směrem, kam on říká. Všichni mají zájem najít správnou cestu, ale stává se, že se dostanou do jakéhosi zvláštního omámení, až zmatku, že se mezi sebou nemohou ani domluvit. Kdyby nebylo tohoto zamlžení zraku, nehádali by se lidé mezi sebou, jejich cesta by byla vidět zřetelněji a oni by šli správným směrem. Chci říci, že všichni se mohou pohybovat v dobré náladě, ale protože je tu ono zamlžení věcí, v Církvi i ve společnosti vznikají mnohé problémy.
Přinejmenším v Církvi většina lidí nemá špatné úmysly, nicméně jim schází božské osvícení. Zápasí a snaží se o dosažení dobra, ale jak nakonec končí? Proto Boha žádejme, aby nám uštědřil alespoň jen trochu svého Božího osvícení, neboť jinak klopýtneme a upadneme jako ti slepí.
V Božské liturgii, když kněz říká: „Tvoje z Tvého“, modlím se (říká starec), aby Bůh osvítil svůj lid, aby viděl. Stačí, aby nás jen trochu osvítil, aby zmizela temnota, aby lidé nepřišli k duchovní újmě.
A ve druhém žalmu, který často četl také sv. Arsenios Kappadocký, když se modlil „aby Bůh osvítil ty, kteří chodí na (teologické) konference“, je řečeno:
„Nechť osvítí Bůh všechny panovníky (pozemské vládce) a rovněž ať osvítí církevní hierarchii a všechny církevní Otce, aby přijali Ducha Svatého, aby mohli pomoci ostatním lidem.“ Víte, jaké dobro učiní ten, kdo osvítí ostatní, aby je učinil vnímavějšími? Stačí pak nepatrné slovo, rozhovor nějakého vládce, a všechno se začne měnit. Lidé potřebují Boží osvícení.
Dobrotivý Bůh dává své božské osvícení těm, kteří mají dobré myšlenky (vůli).
Jeden soudce mi vyprávěl případ, který sám rozhodoval.
Jednou vyslal igumen jednoho monastýru svého mnicha s pěti sty librami, aby za ně koupil nějaký pozemek. Mnich se přišel zeptat za jedním obchodníkem, který mu řekl:
„Nech ty peníze u mě, ať je nemusíš nikam nosit.“
A mnich mu skutečně peníze svěřil do úschovy.
“Jakého dobrého člověka jsem potkal,“ říkal si tehdy mnich s dobrou myšlenkou“, když ode mne přijal tuto tíži.“
Když se mnich po čase vrátil a setkal se s obchodníkem, byl překvapen, když slyšel, jak obchodník praví, že mu nejen že nedá oněch pět se liber, ale že mu mnich navíc (rádoby) dluží osm milionů, které mu obchodník (domněle) půjčil! Chudák mnich přemýšlel, jak se má vrátit do monastýru. Dal někomu pět se liber, o které přišel, a navíc po něm obchodník žádá osm milionů.
Věc se dostala až k soudu. Při soudním řízení se soudce, díky okamžitému osvícení, které měl, zeptal na celou řadu otázek. Díky nim nakonec prokázal, že obchodník nejen že mnichovi nic nedal, ale i to, že mu vzal jeho libry. Vycítil jsem u tohoto soudce něco podobného jako v případě proroka Daniela! Protože měl bázeň před Bohem, Bůh ho osvítil a on jednal správně.
Veškerý smysl spočívá v božském osvícení. A když přijde toto Boží osvícení, pak člověk pomáhá nejen svému okolí, ale duchovně se rozvíjí také sám.
A proto říkám, že dobré jsou světla a svítilny, a různé invence našeho mozku, ale všechno převyšuje božské Světlo Boží blahodati, které člověka osvěcuje.
Člověk, který má božské osvícení, vidí věci velmi jasně, a je nepochybně velmi dobře informován shůry, a současně není ani unavený, takže je ostatním velkým přínosem v dobru.
připravil a přeložil MD
Zdroj: Blog Proskynitis
Tropary ke svatému starci Paisijovi spolu s nevšedními fotografiemi z jeho života a z míst, kde starec pobýval.
