„Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý,
a dme vlny mořské.“ (Ž 107,25)
Starec Filotheos Zervakos
Igumen Monastýru Longovardas na Parosu († 1980)
Metropolita Athanásios Lemesský vypráví:
„V říjnu roku 1978, když jsem byl tehdy ještě studentem, navštívil jsem starce Filothea Zervakose přímo na ostrově Paros v klášteře Longovardas, kde byl starec Filotheos již mnoho let igumenem.
Mluvili jsme spolu několik hodin a já jsem se u něj vyzpovídal.
Pak mi starec vyprávěl o jedné podivuhodné události.
Zeptal se mě, kde studuji.
Řekl jsem mu, že studuji v Soluni. A tak se mě zeptal, jestli miluji svatého Dimitria. A já řekl, že samozřejmě ano, jak bych nemohl. Miluji všechny svaté včetně svatého Dimitria Soluňského.
A starec mi pak řekl, že svatého Dimitria musím ctít a milovat obzvláštně hodně!
Starec Filotheos mi tehdy vyprávěl, co se jemu osobně jednou přihodilo…
Když byl starec Filotheos ještě malý, to znamená mladík, pokusil se přijít na Svatou Horu Athos. Tehdy ho však zatkli Turci, kteří v té době vládli v Soluni. Zavřeli starce do Bílé věže, a on tam měl mnoho těžkostí, dokonce – jestli si dobře vzpomínám – ho měli v úmyslu zneužít nebo dokonce zabít.
A právě zde ho zázračně zachránil svatý velkomučedník Dimitrios tím, že se Turkům představil jako důstojník a zabránil jim, aby ho zneužili!
Ale to nebylo všechno.
Po této události učinil starec Filotheos slib, že každý rok přijde ke svatému Dimitriovi, na jeho svátek, který připadá na 26. října, a bude zde v jeho soluňském chrámu přítomen a jako kněz sloužit na bohoslužbě.
Jeden rok – asi před 10 lety – bylo na Parosu velmi špatné počasí a nebyly tam žádné lodě, které by mohly vyplout. Takže pro starce Filothea bylo nemožné ostrov opustit a odcestovat do Soluně (nejprve tedy do Athén a poté do Soluně), aby splnil svůj slib a zúčastnil se svátku svatého Dimitria v jeho chrámu. Proto tehdy starec zůstal v klášteře na Parosu, ale byl z toho velmi smutný.
Vladyka Athanásios, metropolita Lemesský z Kypru
Starec Filotheos odsloužil Večerní bohoslužbu v hlavním monastýrském chrámu, načež se vrátil do své kelie. Stále byl ze všeho velmi smutný a takový celý v rozpacích, neboť nemohl splnit slib, který dal svému milovanému Světci!
Jakmile však zašel do své kelie, posadil se do křesla a začal se modlit a říkat: „Svatý Dimitrii, k mé lítosti jsem nemohl vyplnit své přání. Prosím, odpusť mi, a pomoz mi!“
Náhle, aniž by to dokázal jakkoli pochopit, se ocitl přímo v Chrámu svatého Dimitria v Soluni. Fyzicky a opravdově. Všechny zde přítomné pozdravil, aniž by komukoli něco řekl. Samozřejmě všichni dobře věděli, že zde starec bývá každý rok, a proto se tomu nedivili, nebylo to pro ně žádným překvapením.
Starec Filotheos se zúčastnil Večerní bohoslužby a zůstal přes noc v Soluni. Další den ráno byl přítomný při svaté božské liturgii. Pak církevní oslava skončila a starec Filotheos se vrátil zpět do svého kláštera na Parosu.
Ten den na Parosu si mniši v klášteře dělali starosti, co se asi se starcem Filotheem stalo, protože dveře jeho kelie byly zevnitř zamčené, a oni se domnívali, že starec zemřel. Mniši klepali, ale nikdo neotvíral. A tak rozbili dveře. Když vešli dovnitř, všimli si, že dveře byly zevnitř zamčené. Starce Filothea však v kelii nenašli. Nebyl tam.
A pak si vzpomínám, že jsem se pak jednou starce zeptal:
„Starče, a jak jste se tehdy vrátil zpět (na Paros)?“
Ve své dětské naivitě jsem se domníval, že se starec vrátil stejným (zázračným) způsobem…
„No, mé dítě,“ řekl mi starec, „pak jsem si vzal loď a vrátil jsem se. Nejprve mě svatý (Dimitrios) přenesl „letecky“, ale zpět jsem se vrátil vlastními prostředky.“
Toto nám řekl sám starec Filotheos, a kromě něj nám to potvrdili také otcové z jeho kláštera Longovardas. Potvrdili nám to ti samí otcové-mniši, kteří byli u toho, když v nepřítomnosti starce rozbili dveře jeho kelie, jež byla zamčená zevnitř, ale starce Filothea v ní tehdy nenašli.“
Metropolita Athanásios Lemesský (Kypr)
Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης
připravil a přeložil Michal Dvořáček
