Svatá myronosice 20. století
Velkokněžnu Jelizavetu Fjodorovnu můžeme právem nazvat svatou myronosicí
20. století. Neboť podobně jako novozákonní ženy myronosice přišly s vonnými mastmi pomazat tělo Pána Ježíše Krista a byly mezi prvními, jež hlásaly jeho Vzkříšení, stejně tak i svatá Jelizaveta po celý svůj život ošetřovala nemocné, starala se o sirotky a rozdávala almužnu chudým. Svým životem a láskyplnými skutky neustále šířila Kristovo učení. „Odpouštěj svým nepřátelům a buď všem sluhou,“ bylo její životní zásadou, jíž se plně oddala a jíž se po celý život řídila.
Úryvek níže uvedeného článku, jehož autorkou je Mgr. Taťána Fejsaková, byl zveřejněn před lety a napsán pro tehdy vycházející Brněnský pravoslavný věstník „Dobrý pastýř“ (č. 14, roč. 2006).
Sv. Jelizaveta jako matka představená při procházce v Domě milosrdenství
V roce 1888 nařídil car Alexandr III. Sergeji Alexandroviči, aby jej zastupoval při slavnostním vysvěcení chrámu sv. Marie Magdalény v Getsemanech, který byl postaven na památku jejich matky carevny Marie Alexandrovny. Sergej Alexandrovič byl předsedou Pravoslavné palestinské společnosti, která zprostředkovávala pomoc Ruské misii v Palestině, pomáhala poutníkům, snažila se o rozšíření misijní činnosti a o znovunabytí území a památek, jež byly spojeny s životem Spasitele. Krása Svaté Země a blahodať Getsemanské zahrady, jíž dominoval malebný ruský chrám se zlatými kupolemi, natolik oslnily velkokněžnu, že pronesla památná slova: „Zde bych chtěla být jednou pochována.“ Tehdy ještě netušila, že vyřkla proroctví, které se nakonec naplní.
Po návratu ze Svaté Země se svatá Jelizaveta rozhodla konvertovat k pravoslavné víře. K tomuto kroku přistupovala s nelehkým srdcem, neboť věděla, jakou ránu tím způsobí svému otci. 1. ledna 1881 napsala Jelizaveta Fjodorovna dopis otci, ve kterém mu oznamovala své rozhodnutí o přestoupení k pravoslaví a žádala jej o požehnání:
„Jistě jste si mohl povšimnout, v jak hluboké úctě se skláním před zdejší vírou… Po celou dobu jsem přemýšlela, četla a modlila se k Bohu, aby mi ukázal správnou cestu, a došla jsem k závěru, že pouze v tomto náboženství mohu najít opravdovou a silnou víru v Boha, kterou člověk musí mít, aby byl dobrým křesťanem. Bylo by hříchem zůstat tak, jak jsem teď, patřit formou k jedné církvi i k vnějšímu světu, a v duchu se modlit a věřit tak jako můj manžel… Znáte mě dobře, musíte vidět, že jsem se rozhodla k tomuto kroku pouze z hluboké víry a že cítím, že před Bohem se musím objevit s čistým a věřícím srdcem. Velmi mnoho jsem o tom všem přemýšlela, žiji v této zemi přes šest let a vím, že víra je ‚nalezena‘. Tak velice si přeji přistoupit ke svatým Tajinám společně se svým mužem.“ Požehnání od svého otce však bohužel nedostala. Na Lazarovu sobotu roku 1891 se konal obřad přijetí do Pravoslavné církve. Jaká to byla radost, když na Paschu svatá Jelizaveta mohla společně se svým manželem přistoupit ke svaté Eucharistii a zapět spolu s ním oslavný tropar „Vstal Kristus z mrtvých, smrt smrtí překonal…“
…
Autorka článku jej tehdy doplnila tímto svým závěrečným konstatováním:
Smrtí Jelizavety Fjodorovny nezanikla činnost sesterstva milosrdenstvi. Mnoho pravoslavných klašterů zasvěcenych této světici, včetně Marto-Mariinského, pokračuje i dnes v jejím dile. Jedním z takových je i monastýr sv. Jelizavety v Minsku, který jsem mohla na jaře letošního roku (2006) osobně navštívit. Sestry působí na psychiatrické klinice jako ošetřovatelky, poskytují utočiště bývalým narkomanům, kteří se zde léčí pomocí práce a modlitby. Všichni lidé zde mohou najít zázemí a velkou duchovní pomoc. Domnívám se, že skutky milosrdenství jsou největší radostí a darem, jež můžeme svaté Jelizavetě Fjodorovně dát, a tím uctít její světlou památku, kterou si připomínáme 5. července (podle juliánského kalendáře).
Celý článek si lze přečíst pod tímto odkazem:
Svatá myronosice 20. století, Dobrý pastýř č. 14 (str. 13-16)
Použité prameny:
- Ljubov´ Millier, Svjataja mučenica Rossijskaja Velikaja knjaginja Jelizaveta Fjodorovna, Frankfurt am Main, Possev-Verlag, 308 s.
- Mučenici kresťanskej povinnosti (z knihy igumena Serafima Kuzněcova: „Pravoslávny car mučeník“. Vydavatelství Palomnik, Moskva 1997), Bratislava 1998-2000.
- http://www.peoples.ru/state/sacred/ella/history.html
