Žena Samaritánka po svém obrácení osvítila mnohé kraje a velké množství lidí skrze ni uvěřilo v Krista…

„Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit
v Duchu a v pravdě.“ (Jn 4,24)

Pátá neděle po svátku Paschy, tzv. „Neděle o Samaritánce“, byla nejen ústředním motivem dnešního kázání, nýbrž také výzvou všem, kteří touží, aby jejich život byl inspirován svatým Evangeliem a veden Duchem Svatým.

Pravoslavná církevní obec při chrámu na ul. Svatopluka Čecha v Brně-Králově Poli se v dnešní nedělní den v hojném počtu shromáždila spolu s duchovními otci Michailem, Georgijem a otcem diákonem Vasilijem, aby zasvětila tento den Bohu, aby vyslechla posvátné texty nedělní bohoslužby, aby se zaposlouchala do vybraných úryvků z Písma Svatého a aby se nechala poučit kázáním dnešního dne.

Dnešní evangelní příběh má mnoho rozličných podtémat a doprovodných významů. Nejde jen o „setkání“, ačkoli každé setkání Krista s někým z lidí bylo svým způsobem veledůležité a neslo nějaké zásadní poselství či podobenství. Zde se jednalo doslova o proroctví, podle nějž bude možné klanět se Bohu „v duchu a v pravdě“ na jakémkoli místě, ne pouze v Jeruzalémě nebo v Samaří. Navíc náš Spasitel předpověděl budoucí vylití – sestoupení Ducha Svatého, který „vychází z Otce“ a je světu zjevován a posílán „skrze Syna“ (srov. Jn 14,26)!

Otec Michail ve svém kázání oslovil všechny přítomné, od těch mladších až po ty nejstarší, když s velkým nadáním a darem slova, jasně a srozumitelně podal výklad všemu, co se kdysi u historického samařského města Sychar událo. Zde byl Jákobův pramen a u něj studnice, kde si místní i kolemjdoucí poutníci brali vodu, aby utišili žízeň. Na toto místo jednou přišel i náš Spasitel, Který se zde setkal se ženou Samaritánkou.

Svatá Fotini (Světlana), „Žena Samaritánka“

Svatá prvomučednice Thekla, Apoštolům rovná

Svatá královna Tamara Gruzínská

Náš Pán Ježíš Kristus řekl ženě Samaritánce, že pokud se napije z vody, kterou jí dá On sám, tak nebude žíznit navěky. „Voda, kterou mu dám (tj. nějakému člověku), stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jn 4,14)

Žena Samaritánka díky své rozmluvě se Spasitelem v Něm rozpoznala pravého Proroka a Mesiáše a rozhodla se, že o něm řekne svým krajanům ze Samaří. Už to, že se k tomu odhodlala, znamenalo podle otce Michaila, že tato žena přijala Ducha Svatého a díky tomuto osvícení shůry zapůsobila na další obyvatele svého města natolik autenticky a opravdově, že ji vyslechli a následovali k Jákobově studnici:

„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu.“ (Jn 4,29-30)

„Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.““ (Jn 4,39)

Žena má na rozdíl od muže jednu podivuhodnou vlastnost, a sice nebojácnost, smělost, jakousi skrytou odvahu, díky níž se dokáže obětovat a nezalekne se žádných nepřátel…

Také díky této smělosti našich svatých žen je dnešní křesťanský svět tak bohatý na příběhy a svědectví o velikosti víry a horlivých skutcích různých světic, které následovaly Krista, které proměnily sebe a pak i ostatní a podnítily další a další pokolení lidí na tomto světě, aby uvěřila „Blahé zvěsti“ hlásané do všech končin země…

Dnes to byla svatá Žena Samaritánka, která přijala jméno Světlana (řec. Fotini). O něco později to byly Ženy myronosice. Pak další a další jako např. svatá Priskila, svatá Lydie, svatá Thekla, o něco později také svatá Nina či svatá a zbožná Tamara (+1213), královna Gruzie, jejíž památku si dnes také připomínáme.

Blahé paměti vladyka (†) Augustin Florinský ve svém kázání o významu Ženy Samaritánky napsal, že (ona) od té chvíle „opustila svůj hříšný život, stala se křesťankou, přijala jméno „Fotini“ (Světlana) a začala, při svém putování z místa na místo, kázat o Kristu. Osvítila mnohé kraje a velké množství lidí skrze ni uvěřilo a stalo se křesťany. Nakonec doputovala tato žena až do Smyrny (v Malé Asii)… A tam svatá Fotini mučednicky skonala. Později zde byl na její počest vybudován nádherný chrám, v němž sloužil (biskup) Chrysostomos ze Smyrny, kterého Turci usmrtili způsobem mučednickým“.

Vladyka Augustin rovněž ve svém kázání uvedl, že svatá Fotini dokázala vpravdě velké věci. Byla původně (ještě jako hříšná žena) „černou vránou“, ale Pán Ježíš Kristus ji učinil „bělavou holubicí“. Byla „nevěstkou“, ale stala se „Apoštolům rovnou“. „Její příklad je úžasný, zejména pro ostatní ženy. Jak ohromná radost náleží muži, který má dobrou ženu!“ dodal vladyka Augustin.

Mnohá a blahá léta mátušce Světlaně a všem ženám, které nosí toto krásné evangelní jméno!

připravil Michal Dvořáček

Za fotografie děkujeme br. Nikolajovi!

Fotogalerie:

(Chrám na ul. Svatopluka Čecha, Brno-Královo Pole, 14.5.2023)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..