V Bohu moudré výroky a poučení otce Epifania (Theodoropoulose)
Vidiny a zjevení
(Někdo se otce Epifania zeptal)
– Jak se můžeme vyhnout špatným myšlenkám a různému obelstění?
(A otec Epifanios odpověděl)
– Jeden asketa dosáhl velké míry ctnosti. Jednou přijal ďábla jako návštěvníka, a ten (mnichovi) říká: „Ach, zatím jsi nade mnou vždy zvítězil, ale co myslíš, že se mnou zmůžeš za 40 let, co ti ještě zbývá života, myslíš, že tě nepřemůžu?” A odešel.
Mnicha tyto myšlenky od zlého začaly silně trápit. Pak ale pravil:
„Ještě mi zbývá čtyřicet let života. Ach! A protože jsem byl tolik let pryč na poušti, nepůjdu se nyní podívat na své příbuzné ve světě?
Abych se podíval, jestli moji rodiče ještě žijí, abych viděl své bratry, abych viděl své synovce, abych viděl, jaký je svět, protože mi zbývá ještě 40 let života. Ach, a za měsíc nebo za dva se zase vrátím.“
Vidíte, jak ďábel „zasel“ své semeno, ďábel je mistrný řemeslník, je mistrný odborník. A jestliže jsme zachráněni z jeho sítí, jsme zachráněni jedině tak, že se nad námi Bůh slituje.
Mnich byl tedy připraven odejít do světa. Bůh se nad ním však slitoval. Po tolika letech jeho askeze, po tolika letech dřiny a námahy na poušti. „Dovolím ďáblovi, aby si s ním hrál, ale neopustím ho zcela.“
A posílá k němu anděla ve chvíli, když už začal mnich opouštět svou mnišskou poustevnu, který mu praví:
„Vrať se domů, ubohý (mnichu), vrať se do své kelie, vždyť ti ve skutečnosti zbývá už jen pár dní života, vždyť (ten zlý) ti řekl 40 let a ty jsi to „spolkl“. Už ti zbývá jen pár dní života. Jdi tedy zpět, aby tě Bůh vzal zpět do tvé poustevny.“
A skutečně, po několika dnech ten mnich zesnul v Pánu.
Ten zlý mu „zasel do mysli semeno“, aby přineslo ovoce a uchytilo se. Vidíte, i osvícení lidé jsou v nebezpečí, že budou oklamáni a obelstěni.
…
Další věřící se otce Epifania zeptal:
– Může vůbec někdo proti těmto pokušením vést boj?
A otec Epifanios odpověděl:
– První zbraní proti ďábla je pokora. Musíme být velmi velmi pokorní.
Je to teď velmi módní, víte, ona různá vidění, zjevení, osvícení, je to taková móda, ten a ten je osvícen.
Jednou někdo přišel a zeptal se mě:
„Obdržel jsi nějaká zjevení od Boha?“
A já mu říkám: „Ano, obdržel!“
Pak se na mě podíval s vykulenýma očima. Ááá! Asi si myslel, že budu mít taky starce, který má zjevení. „A jaké (zjevení),“ říká, „smím-li to vědět, starče?“
Říkám mu:
„V životě jsem obdržel jen jedno zjevení, ale i to jsem získal z Evangelia, ne přímo: a sice, že jsem hříšník a že Kristus je můj Spasitel. Žádné jiné zjevení jsem neměl a ani ho mít nechci.
„Otcové“, dítě moje, „říkali, ať jim Bůh raději nedává žádné zjevení. Proroci, lidé Bible, nechtěli dostávat zjevení, dítě moje, protože se jich báli.“ Manoach, Samsonův otec, když spatřil anděla, řekl: „Zemřu! Všichni zemřeme, jsme zničeni!“ Báli se, že kdyby viděli vidění, zahynuli by, že by je Bůh proměnil v prach. My dnes stále toužíme po nějakých viděních.“
Nám musí stačit jedno zjevení, a tím je, že Bůh poslal Ježíše Krista na svět, aby nás zachránil od našich hříchů. Nepotřebujeme žádné další zjevení.
…
Jistý asketa řekl svému starci (jak je to zaznamenáno v Gerontiku): „Otče,“ říká, „chci vidět vidění a zjevení.“ A starec mu řekl: „Synu, blahoslavený je ten, kdo vidí své vlastní hříchy.“
Zaprvé, buďme pokorní a nepřijímejme žádná zjevení. A pokud Bůh nějaké pošle, odmítněme ho. Jestliže bude totiž Bůh chtít, a bude-li na tom trvat, pak zcela jistě najde způsob, abychom ho přijali.
A zadruhé, vyznejme se z toho ve zpovědi, nedůvěřujme si.
Jeden mladý mnich za starých časů (jak se o tom píše v Gerontiku) uviděl anděla, který mu ukázal zjevení. A ten „anděl“ mu řekl: „Neříkej to svému starci!“ Něco takového ale nesmíme dopustit. I když je váš starec zlý, i když je ubohý a mizerný, Bůh nikdy neřekne poslušníkovi: „Neříkej to svému starci!“ Nikdy. Ale ty mi řekneš, co když je ten starec zlý, co když je smilník, cizoložník? Ani pak mu nezabrání, protože Bůh má moc změnit smýšlení zlého starce, aby nekonal nic proti Boží vůli.
(Ten zlý mu tedy) řekl: „Neříkej to svému starci!“
Čas plynul, poslušník dostával zjevení, až jednoho dne mu „anděl“ řekl: „Protože jsi dosáhl velké míry ctnosti, mám od Boha příkaz, abych v ten a ten den a hodinu přišel a vzal tě tělesně do nebe.“
Mnich, celý rozradostněný, šel a řekl to svému starci.
A pak si řekl pro sebe:
„Co mi může nyní starec udělat? Teď už mi v tom nijak nemůže zabránit.“
A dále řekl: „Starče, v ten a ten den, v tu a tu hodinu budu andělem vzat do nebe.“ Když to starec uslyšel, řekl: „Ach! ten darebák ti dokonce určil, kdy se to stane?“
Pak nastal čas, mladík šel na pahorek, kam mu určil „anděl“. Starec padl k jeho nohám, objal svého poslušníka za kolena a silně se modlil.
Náhle se objevil „anděl“ a zatáhl poslušníka za podpaží. „Anděl“ táhl shora, starec táhl zespodu, a při tom silně objímal poslušníkovy nohy. Jistě čerpal sílu z modlitby, protože byl již starý muž. Ten mladík, jeho poslušník, ho nemohl od sebe odtrhnout, bil ho proto pěstí do hlavy, aby mohl být vzat „andělem“ (do nebe). A opět, z jedné strany tlačil „anděl“, z druhé strany držel starec. Nakonec se unést poslušníka nepodařilo, jistě díky starcově modlitbě.
Ďábel strhl poslušníkovu řízu a odletěl. Když se vznesl vysoko, pustil tu řízu a nechal ji spadnout na nějakou skálu.
„Vidíš, mé dítě, kde bys teď byl?“, říká mu starec. „Ano! Tam nahoře bys byl rozdrcen, na skalách, kam spadla tvá říza.“
Pak poslušník konečně pochopil svou chybu a padl k nohám svého starce.
Rozumíte? Na počátku byla slova: „Neříkej to svému starci“!
…
Zaprvé tedy, musíme mít pokoru a říkat: „Nejsme hodni vidění a zjevení.“ A zadruhé okamžitá zpověď, v níž našemu duchovníkovi řekneme: „Viděl jsem to a to.“
Filokalia někde říká: „Pokud někdo dostane vidění, sen, ať tomu nevěří. I kdyby to bylo od Boha. A Bůh si jeho postup jistě nevyloží mylně.
Naopak mu řekne: „Výborně.“ I když to je od Boha a nějaký věřící to odmítne.
Protože to neudělal proto, že by opovrhoval Bohem, nýbrž ze strachu, aby neupadl do ďáblovy lsti.
Zdroj:
Αρχ. Επιφανίου Θεοδωρόπουλου. Η Χαρά του Χριστιανού. Επιμέλεια Αρχιμ. Ιωάννου Κωστώφ. Έκδ. Άγ. Ιωάννης ο Δαμασκηνός. Σταμάτα 2018. ISBN: 978-960-9713-36-8.
Archim. Epifanios Theodoropoulos. „Radost křesťana“. Red. úprava: Arch. Joannis Kostof. Vydalo nakl. „Svatý Jan Damašský“. Stamata 2018, s. 24-27. ISBN: 978-960-9713-36-8.
připravil Michal Dvořáček
