Zázračná neporušitelnost ucha a ruky svatého Jana Zlatoústého (Chrysostoma)
Místo úvodu
Svatý Jan Zlatoústý přirovnává v jednom svém výkladu srdce svatého apoštola Pavla „k nebi a k moři“; k nebi pro jeho čistotu a k moři pro jeho propastnou hlubinu. Pavlovo srdce, přesněji řečeno hlubina jeho moudrosti, mohla přenést každého věřícího ze země na nebesa. „Kdo by plul po tomto moři,“ zdůrazňuje svatý Jan Zlatoústý, „ten se vydává na cestu provázenou příznivým větrem; na tomto moři je totiž namísto mořských větrů sám Boží Duch, který provází cestující duše.“ „Kdo by chtěl plavat po tomto moři,“ jak dodává slavný cařihradský arcibiskup, „nepotřebuje ani vesla, ani olej, ale lásku k moudrosti.“[1]
Podivuhodný je Bůh ve svých svatých
Kdysi dávno v Konstantinopoli si jeden muž sjednal schůzku se svatým Janem Zlatoústým, arcibiskupem tohoto sídelního císařského města. Když jeho tajemník odešel, aby sv. Janovi oznámil příchod této návštěvy, a poté co otevřel dveře místnosti, v níž sv. Jan Zlatoústý pracoval, uviděl, jak je sv. Jan zaneprázdněn nějakým rozhovorem s jiným mužem, který byl nakloněn u ucha sv. Jana Zlatoústého a něco mu do něj šeptal. Sv. Jan si zapisoval na papír to, co mu tento neznámý muž diktoval. Janův tajemník nechtěl svého pána obtěžovat, a proto šel říci návštěvě, aby chvíli počkala. Pokaždé, když se šel podívat, zahlédl stejný obrázek: oba dva muže pracující u stolu a sv. Jana zapisujícího něco do svých materiálů.Читать далее →
