Ctihodný David žijící na stromě (+ 540)
Ctihodný David Soluňský je mezi soluňskými svatými jedinečnou a výjimečnou postavou.
Tento světec, ačkoli původně nepocházel ze Soluně, byl pro ni velkým utěšitelem a dobrodincem.
Jeho původ byl z Mezopotámie.
Po tříletém asketickém zápase na mandloni svatý obdržel od Boha různé duchovní dary, například dar činění zázraků. Soluňští se k němu tak mohli uchylovat ve svých různých těžkostech, duševních i fyzických, a nacházet u něj okamžitého zastánce a lékaře.
Svatý David byl však také oficiálně jmenován zástupcem Soluně, když ho městské úřady požádaly, aby navštívil Konstantinopol a setkal se s císařem Justiniánem I., aby mu předal některé jejich požadavky, které se týkaly i bezpečnosti Soluně.
Během své návštěvy paláce svatý ohromil všechny, císařovnu Theodoru, císaře Justiniána i všechny senátory svým biblickým a svatým zjevem.
Mnohem působivější však byl jeho vstup do senátní síně.
Svatý David poté, co si vyžádal žhavé uhlíky a dal na ně kadidlo, vzal je do rukou a vstoupil do síně, kde okuřoval císaře a všechny přítomné.
Jak mohl císař nesplnit všechny žádosti Soluně, když je přijal z rukou světce?
Toto byl možná jeho poslední dar městu, protože když se svatý vrátil lodí z Konstantinopole, zesnul v Pánu těsně před Soluní.
Vzývání jeho jména a úcta k jeho milostivým svatým ostatkům však nikdy nepřestaly prospívat městu a těm, kdo se k němu v modlitbách nadále obracejí.
Svaté ostatky ctihodného Davida Soluňského jsou uloženy k uctívání věřícími v klášteře svaté Theodory v centru Soluně.
Památka svatého Davida Soluňského se v Církvi připomíná 26. června/9. července.
Několik slov k peripetiím se svatými ostatky ctih. Davida Soluňského
Sto padesát let po smrti svatého Davida, kolem let 685–690 po Kr., byl učiněn pokus o otevření hrobky, když starec Demetrios, igumen kláštera Aproita, „zatoužil s velkou vírou vzít si částečku jeho svatých ostatků“. Jakmile však pokus otevřít jeho hrobku započal, deska zakrývající hrobku praskla, což bylo považováno za projev vůle svatého, aby se jí nikdo nedotýkal. Svaté ostatky tedy zůstaly na svém původním místě až do doby křížových výprav. Během období latinské vlády rodu Montferratů v Soluni (1204–1222) byly svaté ostatky ctih. Davida Soluňského převezeny do Itálie a v roce 1236 nalezeny v Pavii, odkud byly v roce 1967 dále převezeny do Milána.
Nakonec byly svaté ostatky ctih. Davida 16. září 1978 navráceny zpět do Řecka, konkrétně převezeny dne do Soluně a tam uloženy v Bazilice svatého Dimitra Soluňského. Dnes se nacházejí v Klášteře svaté Theodory Soluňské.
Zdroj: Pemptousia.gr, Saint.gr
připravil Michal Dvořáček
Ctihodný David Soluňský
Freska z roku 1547 po Kr. (Klášter sv. Dionýsia, Svatá Hora Athos)
Klášter sv. Theodory v Soluni s ostatky ctihodného Davida Soluňského
